
Jirkova manželka je momentálně na rodičovské, a tak se Jirka snaží finančně zajistit rodinu. Jenže zatímco on obrací každou korunu, Pavlína přichází s dalšími a dalšími nápady, za co utrácet. Dokonce si vymyslela, že by chtěla letět s kamarádkou na eurovíkend. Jirka zásadně nesouhlasil, ale ona si to nakonec zařídila po svém.
Pavlína je fajn ženská, jen to moc neumí s penězi. Finanční gramotnost jí zkrátka schází, a tak musím mít rodinný rozpočet pod kontrolou já. Ze srandy říkám, že být to na ní, museli bychom se jít na konci měsíce pást.
Jsem rád živitel rodiny, ale nevymýšlím si zbytečnosti
Když se nám narodil syn, bral jsem jako samozřejmost, že budu živit rodinu. A byl jsem si jistý, že když se trochu uskromníme, v pohodě rodičovskou zvládneme. Já platím hypotéku, energie, potraviny a další velké výdaje. Pavlína má rodičovský příspěvek jen pro sebe a kupuje za to vše potřebné pro malého. Myslím, že jí každý měsíc zůstává dost peněz i na věci pro její potřebu. Ale Pavlíně to stejně nestačí...
Pořád si neuvědomuje, že teď nejsme dva, ale tři – a hlavně na jednom příjmu. „Jirko, potřebovali bychom koupit nový kočárek, ten náš vrže,“ přišla jednou. Přitom ten starý jsme měli jen půl roku a stačilo ho promazat. Pak mi došlo, že chtěla prostě jiný, novější model, který závistivě obdivovala u kamarádky. A takových zbytečných požadavků přibývá.
Její další nápad mě šokoval
Pak přišla s něčím, co mě vážně šokovalo. „Představ si, Jana mě přemlouvá, abychom spolu vyrazily do Říma. Jen na tři dny. Hlídání bys zvládl, viď?“
Zůstal jsem na ni zírat. O hlídání vůbec nešlo. „A to si jako myslíš, že na to máme? Já si od začátku roku nekoupil ani nové boty!“ připomněl jsem jí. Chvíli to na mě zkoušela po dobrém a slibovala, že mi to po rodičovské splatí, ale já se nenechal ukecat. Už ji dobře znám a vím, že není schopná nic ušetřit a doufá, že jí to nakonec odpustím. Když pochopila, že mě nepřemluví, naštvala se a uraženě bouchla dveřmi od ložnice. Prý že přeháním a že si připadá jako ve vězení.
Já chápu, že potřebuje vypnout. Ale když máme omezený rozpočet, nemůže si přece vymýšlet drahé a zbytečné výlety, jako by se nic nedělo. Připadal jsem si jako lakomec, i když jsem věděl, že moje rozhodnutí je rozumné a správné.
Tajemství, které mě ranilo
Myslel jsem, že tím to skončilo a Pavlína na svoji bláznivou dámskou jízdu zapomene. Jenže před týdnem jsem při úklidu narazil na prázdnou krabičku, v níž měla schovaný parfém, který jsem jí dal k Vánocům. Ten jsem nikde nenalezl. Všiml jsem si také, že na ruce už nenosí náramek z bílého zlata, který dostala k narozeninám. Zeptal jsem se jí na rovinu: „Pavli, koukám, že už nemáš ten parfém a šperk ode mě. Tobě už se nelíbí?“
Chvíli mlčela a pak řekla: „Prodala jsem to. Chtěla jsem si ten výlet dopřát. Je to přece moje věc.“
Myslel jsem, že špatně slyším. Tohle mi řekne a ani nestydí? Úplně to ve mně to bouchlo: „Takže moje dárky pro tebe nemají žádnou cenu? Vyměníš je za tři dny někde v Itálii?“ Jen pokrčila rameny. Prý je to lepší než žadonit u mě o každou korunu.
Přemýšlím, co dál
Nevím, co mě ranilo víc. Že mě Pavlína obešla, nebo že jí připadá normální prodávat věci, které dostala z lásky. A to jen kvůli hloupému víkendu. Už několik dní máme tichou domácnost a já se to snažím nějak zpracovat. Ztratil jsem v ní důvěru. A také chuť jí kupovat cokoliv dalšího. Připadám si jako nějaký sponzor, ne jako partner. A jsem vážně zvědavý, jestli nakonec opravdu odletí, nebo jí dojde, že to tentokrát vážně přehnala.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.