Jitka (32): Z tragédie v dětství mě vyléčila až láska. Dneska už dokážu své jizvy přijmout

Když mi bylo devět, hrála jsem si s partou stejně starých kamarádů v lese. Chodili jsme tam do jakéhosi rozbořeného domu.

Mohlo by Vás zajímat:

Veronika (26): Na dovolené jsem si nešťastně zlomila pravou ruku v zápěstí. Banální úraz mi obrátil život naruby

Při opékání buřtů jsem utrpěla vážné popáleniny

Jednoho dne jsme se rozhodli, že si opečeme buřty. Klukům nešel rozdělat oheň, a tak nalili do ohniště urychlovač hoření. Ani jsem si nevšimla, že tam kluci hodili zapálenou sirku. Vše se seběhlo neskutečně rychle. Rána a plameny. Najednou mi hořely vlasy a cítila jsem pach spáleného masa. A pak už si nepamatuji nic.

Když jsem se probudila, ležela jsem v nemocnici napojená na hadičky. Od rodičů jsem se dozvěděla, že mám těžce popálenou tvář. "Jitunko, jsi po operaci," hladila mě maminka po ruce. "Vše bude dobré," ujišťoval mě tatínek.

Mohlo by Vás zajímat:

Dita (26): Ošklivý úraz mi otevřel brány do jiného světa. Málem jsem se zbláznila

Prošla jsem si peklem, a stejně mám tvář plnou jizev

Podstoupila jsem desítky plastických operací a v nemocnici strávila skoro dva roky. Nejprve mi odebrali kůži z jiné části těla a transplantovali na tvář. Další operace měly zmenšit jizvy. To se částečně povedlo. Nicméně mám zasažené vazy, a tak mi při jakémkoliv pohybu tváře deformuje tkáň kůži.

Když jsem byla v pubertě, nemohla jsem se na sebe dívat do zrcadla. Nanášela jsem si na obličej těžký krycí make-up v domnění, že budu méně nápadná. Opak byl pravdou. Vypadala jsem jako vosková figurína.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (28): Otec celý život bil a urážel matku. Po její smrti po nás se sestrou chce něco neuvěřitelného

Láska vyléčila traumata a věřím, že už mě čeká hezký život

Docházela jsem k psychologovi a za několik let jsem dokázala přijmout samu sebe. Přestala jsem si na tvář nanášet tolik krycích emulzí a zapracovala na svém sebevědomí. Hodně mi pomohlo si uvědomit, že nemám žádné jiné zdravotní komplikace a někteří lidé jsou na tom mnohem hůř.

Hodně sil mi dodal internet a příběhy lidí, kteří po úraze přišli například o nohu, a přesto nepřestali žít aktivně. Myslím, že toto byl začátek mého psychického uzdravení, které mi dopomohlo k osobnímu štěstí.

Při jedné z dobrovolnických činností jsem potkala Luboše. Ze začátku jsem si vůbec nepřipouštěla, že si se mnou povídá proto, že se mu líbím. A když mě pozval na rande, nic jsem si od toho neslibovala. Dnes spolu dokonce bydlíme a já se cítím šťastná. A Lubošovi věřím, že myslí upřímně, když mi říká, že jsem krásná. Někdy, když se na sebe dívám do zrcadla, tak tomu začínám i věřit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpán (26): Na den, kdy jsem šel poprvé sám do školy, nikdy nezapomenu. Drobná nehoda způsobila, že jsem zažil něco zvláštního