Julie (42): Závidím kamarádce fungující rodinu. Tu svou se snažím stmelit, ale všichni na mě kašlou

Poslední vánoční svátky byly o ničem. Strávila jsem je v podstatě skoro celé sama. Ač jsem se snažila a pozvala jsem rodinu na oběd. Najedli se a zmizeli. Mně zůstal nepořádek v bytě a špinavé nádobí.

Mohlo by Vás zajímat:

Ema (34): Mám zdravotní problémy, ale rodina mě nechala na holičkách. Pocit rozhořčení mě sžírá

Ani pozvání na oběd naši rodinu nestmelil

Vlastně to vím od mládí, že moji rodiče mají rádi ticho a pohodu. A od toho se odvíjí vše. Moji rodiče nefungovali pro mého syna jako babička s dědou. Vdávala jsem se brzy. Ve dvaceti jedna letech se mi narodil syn Petr. Už v devatenácti letech jsem bydlela s budoucím manželem v bytě. Rodiče byli rádi, že jsem se brzy odstěhovala. Můj bratr studoval vysokou školu a bydlel na koleji. Domů jezdil jen jednou za měsíc. A tak rodiče měli svůj vytoužený klid poměrně brzy.

Bratr se po studiích odstěhoval přes celou republiku za zaměstnáním a domů prakticky nejezdil. Neustále jsem mu telefonovala, ale pokaždé měl nějaké jednání nebo mi telefon nezvedl. A tak jsme se čím dál tím více odcizovali. Bratr nebyl ani dobrým strýcem pro mého syna. Neudělal si na něj čas. A tak jediný způsob, jak vidět svou rodinu bylo, že jsem uvařila oběd a pozvala je. Přišli pokaždé všichni. Rodiče i bratr. Pozvání na oběd jsem musela vždy dostatečně dopředu plánovat, aby pozvání vyšlo zrovna na termín, kdy bratr přijede navštívit rodiče.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (29): Moje sestra si pořád půjčuje peníze. Vím, že rodina by si měla pomáhat, ale já pak nemám na zubaře

Hádky s manželem nebraly konce

Bratr si dal na čas a založil rodinu skoro ve čtyřiceti letech. A já se už pět let snažím být nejlepší teta pod sluncem. Děti si beru na víkend a jezdím s nimi na výlety. Asi proto, že jsem zůstala sama. Můj syn Petr už bydlí s přítelkyní ve svém bytě. Pravidelně se navštěvujeme a jsme v kontaktu, ale respektuji, že má svůj život a je dospělý. Bohužel jsem se před deseti lety rozvedla. Manžel se se mnou neustále hádal kvůli mým snahám o stmelení rodiny, až mi jednoho dne oznámil, že nehodlá být až na druhé koleji a na mou rodinu kašle. Nechápala jsem, co tím myslel.

Vždy u mě s Petrem byli na prvním místě. Celé roky jsem se o ně starala a neznala nic jiného než přijít z práce a starat se o domácnost. Bohužel posledních deset let se snažím naši rodinu stmelit o to více, ale nedaří se mi to. Rodiče sami od sebe na návštěvu nepřijdou. A když dorazím já, moc mě nevnímají a dívají se na televizi. Občas mi odpoví na otázku. Navrhla jsem, že bych zamluvila na víkend nějakou chalupu a tam bychom všichni jeli. Neprošlo to. Mému tátovi se nechtělo. Byl by tam hluk od dětí. Když všechny pozvu na oběd, přijedou. Nají se a za hodinu mám opět prázdný byt.

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (36): Rodina mě nebrala vážně, protože jsem single. Malá lež mi do života přinesla lásku

Závidím kamarádce její velkou rodinu

Moje kamarádka Světlana má to, co já nikdy mít nebudu. Rodinu, která společně ráda tráví čas. Několikrát do roka se sejdou, hrají deskové hry, grilují maso, pijí víno a povídají si spolu. Takto stráví celé odpoledne a někteří zůstanou i hluboko do noci. Pravidelně taková setkání pořádají a v jejich organizaci se střídají. Dokonce jezdí čtyřikrát do roka někam na hory a tam spolu chodí na výlety. "To bylo zase prima. Dokonce se k nám přidala i teta z mamčiny strany," nadšeně mi vyprávěla kamarádka o posledním společném víkendu.

"A poslední Vánoce překonaly vše. Uspořádali jsme společný Štědrý den. Normálně to byla pecka. Já dělala salát. Sestra usmažila řízky. Holky přinesly cukroví. A to ti bylo parádní. Zavedeme novou tradici," líčila mi kamarádka. A já naproti ní seděla a vnímala jediný pocit. Závist. Normálně jsem jí záviděla.

O to více, když jsem si představila Vánoce svoje. Pozvala jsem syna s přítelkyní na Štědrý den. Přišli na oběd a večer chtěli být spolu sami. Takže jsem večer seděla sama v bytě. Rodiče pozvání nepřijali. Prý Vánoce neslaví. A bratr má svou rodinu, a tak jsem nechtěla obtěžovat. Sešli jsme se všichni až druhý svátek vánoční u mě. Opět jsem uvařila a pozvala je. Kdybych to neudělala, jediný náš kontakt by se pravděpodobně smrsknul jen na telefonní přání nebo zprávu.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Radana (28): Pět let jsem se starala o zahořklou tetu, které se celá rodina vyhýbala. V závěti se na mě vykašlala