Kamil (45): Divné řeči našeho syna nás srazily na kolena. Doufáme, že pod lékařským dozorem změní svoje uvažování

Dnes slaví syn Petr osmnácté narozeniny. Přál si jet do Egypta a navštívit pyramidy v Káhiře. Myslím, že bude nadšený. S manželkou jsme mu přání splnili a za dva měsíce odlétáme.

Mohlo by Vás zajímat:

Zuzana (46): Syn mi tvrdí, že má holku, ale tajně si prohlížel seznamku pro muže. Pořád doufám, že to byla jen zvědavost

Od malička byl jiný

Už od mala jsme s manželkou pozorovali, že náš jediný syn Petr je zvláštní. Od útlého věku miloval samotu. Četl si encyklopedie, maloval obrázky a poslouchal hudbu. V jeho zálibách jsme ho podporovali a snažili jsme se mu dát i dostatečný prostor k tomu, aby měl čas sám na sebe.

Věděli jsme, že se Petr zajímá o historii, a tak jsme naše dovolené trávili v galeriích, muzeích a hradech. Petr vždy hltal každé průvodcovo slovo a měl na něj připravené zvídavé otázky. „Dneska zase Petřík způsobil průvodci horké chvilky, co?“ smál jsem se. To byl ještě hezký a bezstarostný čas. Stačilo pár let a umím brečet zavřený v ložnici i hodinu. Nemám daleko k tomu, abych se zhroutil.

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (45): Těšila jsem se, že si konečně odpočinu. Jenže už druhý den jsem musela odvézt syna z lyžařského výcviku

Řeči našeho milovaného syna nás vyděsili

Když bylo Petrovi čtrnáct let, začal vést podivné řeči. Například jsem mu chtěli koupit nové lyže a on nám na to odpověděl, že na těch pár let už to nemá cenu. Nebo jsme Petříkovi říkali, že až mu bude dvacet let, pojedeme na měsíc do Japonska a prolezeme všechna muzea. Dostalo se nám podobné reakce, že to jsou vyhozené peníze a špatná investice.

Nakonec z Petříka vylezlo, že má v hlavě nastaven čas svého úmrtí. Prý od mala ví, že až mu bude dvacet let, odejde z tohoto světa. Mluvili jsme se synem často, dlouho a rozebírali jsme jeho pocit ze všech stran. Petr je nakloněný k diskusi, dokáže s námi komunikovat, ale neustále mluví o tom samém. Že jeho pobyt na tomto světě je časově omezen.

Mohlo by Vás zajímat:

Monika (54): Manžel mě varoval, že nemám dělat všechno, co synovi na očích vidím. Měl pravdu, vymstilo se mi to

I chlap dokáže brečet bezmocí

Dneska jsem se zase musel zavřít v ložnici a hodinu jsem se dával psychicky dohromady. Ač s Petrem docházíme už několik let na psychiatrii, jeho názor se nemění v čase. Na psychiatrii Petr rozebírá hodiny svůj vnitřní pocit a nastavení s lékařem, někdy jsme přítomni i my rodiče a výsledek je stejný. S manželkou jsme zoufalí. Manželka už několik let bere antidepresiva a já od toho nejsem daleko.

Jediný, kdo je klidný je náš syn. U lékaře dokonce řekl, že nás jako rodiče nechápe. Že každý máme předem určenou cestu a ta jeho se naplní dříve, než bychom si přáli my rodiče. Že jsme sobečtí. Neustále se snažíme o to, aby Petr chtěl poznávat krásy tohoto světa. Hodně sázíme na dovolenou v Egyptě.

Mohlo by Vás zajímat:

Robert (43): Manželka sdílí život celé rodiny na sociálních sítích. Dověděl jsem se tak i to, že ze mě má deprese

Doufám, že bude líp

Chceme vzbudit v synovi zapálení pro něco, aby odhodil své přesvědčení. Jediné, k čemu jsme se upnuli je to, že nám lékař řekl, že syn nemluví o sebevraždě. Mluví o svém pocitu, že jeho cesta na tomto světě je omezená dvacátým rokem. Věříme, že až tento mezník pomine, syn snad uvidí, že vůle někoho je, aby na tomto světě zůstal. a jeho pocit je výplodem jeho přemýšlivé a výjimečné povahy.

Blýská se na lepší časy, jelikož syn byl přijat na roční stáž do muzea, kde bude pracovat na nějakém projektu jako pomocná síla. Petr je tím úplně pohlcený. Nemluví o ničem jiném a přemýšlí o přihlášce na vysokou školu. Snad to, čím si procházíme, je jen špatná synova puberta a záliba v historii vytáhne syna vtáhne syna zpět k pozitivnímu myšlení.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Denisa (52): Vnoučat se asi nikdy nedočkám, můj jediný syn studuje na kněze