Facebook
Instagram
Kamila chtěla pomoct své nejlepší kamarádce, jejíž firma se octla v ohrožení. Až příliš pozdě zjistila, že ve hře nejsou jenom peníze a čas. Kvůli této investici ztratila manžela.
Když se na to teď dívám zpětně, říkám si, jak jsem byla naivní, slepá a hloupá. Viděla jsem znamení, ale nechtěla jsem jim rozumět...
Začalo to nevinně
Jitka je moje kamarádka už od dětství a je pro mě jako sestra. Před časem mě požádala o pomoc s podnikáním. Měla finanční problémy a její firma byla na pokraji krachu. Nemusela mě dlouho přesvědčovat. Známe se přece celý život, věřila jsem jí. Můj manžel Oldřich s tím taky souhlasil. Říkal, že je to příležitost pro nás všechny, budeme spolupracovat a třeba si i něco vyděláme.
Myslela jsem, že všechno bude v pořádku. Když Oldřich začal trávit víc a víc času v Jitčině kanceláři, nejdřív jsem to brala s humorem. „Spousta práce?“ zeptala jsem se s úsměvem, když zase přišel domů pozdě.
Ale časem jsem začala cítit, že něco není v pořádku. Jednoho večera se opět chystal odejít. Měl na sobě svou nejlepší košili, voněl drahým parfémem. Už dlouho jsem u něj neviděla takové nadšení pro práci. Chtěla jsem ho zdržet, připomenout mu, že jsem tady.
„Co kdybychom si dnes večer spolu něco pustili?“ navrhla jsem.
Oldřich na mě na okamžik pohlédl, jako by si ověřoval, jestli to myslím vážně. „Kamilo, víš, že teď mě Jitka potřebuje víc než obvykle. Máme toho hodně,“ odpověděl.
Dívala jsem se na něj a cítila, jak ve mně roste hněv. Přesto jsem se pokusila o uvolněný tón: „Tímhle tempem budeš brzy její obchodní partner.“
Oldřich se jen usmál a pokrčil rameny. „Dělám to pro naši investici,“ dodal a odešel.
Když se za ním zavřely dveře, cítila jsem v hrudi podivnou tíhu. Ten jeho úsměv... byl v něm odstup, jako by mezi námi najednou vyrostla zeď. Celou noc jsem se převracela v posteli, snažila se sama sebe přesvědčit, že přeháním. Oldřich přece jen pomáhá kamarádce... Ale ten pocit neklidu ve mně zůstal.
Začala jsem žárlit
Nakonec jsem to nevydržela. Chtěla jsem se ujistit, že je to jenom můj pocit, že si to jenom namlouvám. Sešla jsem se s Jitkou v kavárně a předstírala, že jde o přátelskou konverzaci. Seděla jsem naproti ní a začala bezpečnými tématy - o firmě, o plánech do budoucna. „Máte teď hodně práce, co?“ nadhodila jsem a zamíchala si kávu, jako by se nic nedělo.
Jitka nadšeně přikývla. „Bez Oldřicha bychom to nezvládli. Je opravdu skvělý, vnáší do firmy nový elán. Vážně nevím, jak jsem to zvládala dřív,“ odpověděla s tím svým dokonalým úsměvem.
Záblesk žárlivosti se rychle změnil ve frustraci. Moje odpověď byla opatrná, ale napjatá: „Jo, vidím, že mu to zabírá celé dny... i noci...“ Chtěla jsem zjistit, jak zareaguje.
Jitka se zasmála, jako by si nevšimla skrytého obvinění. „Ale no tak, Kamilo. Víš přece, že Oldřich chce, aby vaše investice uspěla. Snad mu nevyčítáš, že se angažuje...“
Měla pravdu. Byla to „naše“ investice. Ale její tón, ta nenucenost, s jakou reagovala na moji otázku, to mě zneklidnilo.
Přistihla jsem je
Cestou domů jsem myslela na její slova. Každá věta mi najednou připadala plná jinotajů. Namísto odpovědí jsem měla jen víc otázek. Všechno vyvrcholilo jednoho dne, kdy jsem chtěla Oldu překvapit v Jitčině firmě. Tehdy jsem pochopila, že mé obavy byly oprávněné.
Dveře její kanceláře byly pootevřené, a já, ani nevím proč, jsem se zastavila, když jsem zaslechla hlasy. Byli to oni. Jitka a Oldřich si něco šeptali.
„Ještě chvíli to musíme držet,“ šeptal Oldřich. „Víš, že Kamila si zatím ničeho nevšimla. Vždycky ti věřila.“
Srdce mi na vteřinu přestalo bít. Jak o mně mohli takhle mluvit?
„Myslíš, že vážně nic netuší?“ zeptala se Jitka s uspokojením v hlase.
Otočila jsem se a utekla dřív, než jsem mohla slyšet víc...
Když se Oldřich večer vrátil domů, byla jsem připravena na konfrontaci. Nakonec jsem vyřkla otázku, která mě trápila ze všech nejvíc: „Podvádíš mě s Jitkou?“
Oldřich se na mě podíval chladně. Bez výčitek, jen s podrážděním, jako by náš rozhovor byl ztrátou času. „Ano, Kamilo. Možná bys měla pochopit, že svět se netočí jen kolem tebe,“ odpověděl ostře. „Jitka potřebovala parťáka v byznysu, a ty... no, byla jsi vždycky příliš naivní, abys pochopila, jak věci doopravdy fungují.“
Byla jsem zlomená. Oldřich mě nejen zradil, ale i ponížil. Naše manželství, náš společný život... všechno bylo iluzí, kterou Oldřich a Jitka zničili. Zůstala jsem sama, bez manžela, bez nejlepší kamarádky a bez snů o hezké budoucnosti...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Bára Basiková o komplikovaném vztahu s matkou: Odpustila jsem jí až u rakve
Související články
