Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Karolína je ženou v domácnosti. Přestože nemusí chodit do práce, žádná idyla se nekoná. Manžel sice nosí domů peníze, ale moc se nezajímá o děti ani o Karolínu. Když jednoho dne viděla manžela v jisté situaci, rozhodla se, že to nenechá tak.
Stála jsem ve špinavé louži, v rukou těžké tašky s nákupem. Byla jsem vzteklá, protože už od rána lilo jako z konve. A když jsem manžela požádala o klíčky od auta, podíval se na mě, jako bych se zbláznila...
Můj manžel neměl ani špetku soucitu
Dívala jsem se z okna, pořád tam lilo.
„Nevšimla sis, co se děje venku?“ zeptal se mě manžel.
„Vidím to moc dobře. A právě proto si chci vzít auto. S těmi taškami to jinak nezvládnu...“
„Tak nakoupíš zítra...“
„Ale lednice je prázdná,“ argumentovala jsem. „Jak mám něco uvařit?“
„Konec diskuse! Řekl jsem ne!“
Můj manžel stál před zrcadlem, uhlazoval si klopy drahého saka, kontroloval manžetové knoflíčky a přejížděl pohledem po naleštěných botách. Vypadal jako model z časopisu. Jak by se mohl mačkat v autobuse? Byl tak upravený, elegantní a voňavý, že se k němu nehodilo, aby jezdil městskou dopravou nebo tahal tašky s nákupem. Od toho přece měl mě! Tak to u nás fungovalo vždycky.
Tomáš je pohledný muž. Dodnes nechápu, jak se mi ho podařilo přimět, aby si mě vzal. Byla jsem jen obyčejná žena, snadno přehlédnutelná v davu. On vždycky vyčníval...
Děti svého otce téměř neznaly
Máme dvě děti, ale Tomáš je pro ně jako cizí člověk. Dává sice peníze na domácnost, občas se dokonce zeptá, jak jim to jde ve škole, ale pravda je, že ho to moc nezajímá. Nemá k nim vztah, neví o nich nic. Třídní schůzky, školní akce, odvoz na plavání nebo sportovní kroužky, to všechno byla vždycky moje starost.
Posledních 15 let jsem uklízela, vařila, prala, nakupovala a udržovala domácnost v perfektním stavu, protože můj manžel měl rád, když všechno fungovalo jako hodinky. Nikdy jsem neřešila kariéru, protože jsem ve třetím ročníku na univerzitě přerušila studium. Otěhotněla jsem a Tomáš mě přesvědčil, abych si vzala studijní pauzu.
Na školu jsem se už nevrátila. Brzy přišlo druhé dítě, pak se manžel věnoval své kariéře, rozjížděl podnikání a často cestoval. A tak to zůstalo. Mám jen maturitu. Jakou práci bych asi tak mohla sehnat v dnešní době?
Říká se nám ženy v domácnosti. Ale ať tomu říkáte jakkoli, realita zůstává stejná: vyčerpaná, nenápadná, nejistá čtyřicátnice. V televizi to vypadá jinak, ne každá z nás to zvládá tak hladce, jak se tam prezentuje...
Okamžik, který všechno změnil
A tak jsem jednoho dne stála v louži s těžkými taškami. Dva autobusy mi ujely, protože se do nich s tím nákupem prostě nedalo dostat. Semafory se střídaly, přijížděla další auta a já tam dál stála jako socha, zatímco na mě bezohlední řidiči cákali špinavou vodu.
A pak jsem ho uviděla. Tomáš zastavil na křižovatce a smál se tak, jak jsem ho doma už dlouho neviděla se smát. Otočil se k někomu, kdo seděl v autě vedle něj. Byla to krásná mladá žena. Dívala se na něj, jako by na světě neexistovalo nic jiného. Vypadali šťastně, zamilovaně. Ten obraz mi zlomil srdce...
Místo přípravy večeře jsem děti vzala do fast foodu a nechala je objednat si, na co mají chuť. „Bude to tak už napořád?“ ptaly se.
„Ani náhodou,“ usmála jsem se. „Tohle je dárek ode mě. Jednou za čas můžeme udělat výjimku!“
Tomáš se domů vrátil pozdě. Poprvé v životě jsem na něj nečekala. Musel být v šoku, když viděl kuchyňský stůl zavalený krabicemi se zbytky jídla z fast foodu. Ale ještě víc ho nejspíš překvapilo, že jsem mu nenechala v troubě večeři.
Nenastavila jsem budík. Bylo mi jedno, jestli zaspí do práce, nebo vůbec nevstane. Vypravila jsem děti do školy a dala si dlouhou horkou koupel. V tu chvíli se objevil ve dveřích koupelny. „Co to vyvádíš? Proč jsi mě nevzbudila?“
„Jsem snad tvůj budík?“ opáčila jsem. „Nebo jsi invalida a potřebuješ opatrovnici?“
Konečně žiju, jak chci já
Od té hádky už uběhlo pár dní. Tomáš trucoval, vzdychal a dělal scény. Když zjistil, že to na mě neplatí, přišel domů s kyticí růží na usmířenou. Vzala jsem si ji s úsměvem... a podala mu seznam odměn za jednotlivé domácí práce. Počítala jsem férově, podle průměrné mzdy. Stejně to dohromady dalo slušnou částku.
Momentálně chodím na obědy do dobré restaurace. Paní na úklid přichází jednou týdně. Prádlo odnáším do čistírny. A klíčky od auta? Ty mám teď já.
Víte co? Poprvé po patnácti letech mám pocit, že svůj život zase držím ve vlastních rukou. A ten pocit si už nenechám vzít...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
