Kateřina (35): Když mě manžel podvedl, dostala jsem spoustu rad, jak to mám překonat

„Zapomeneš na něj, zlato,“ utěšovaly mě kamarádky. „Ať táhne k čertu! Dobře mu tak! Stejně si tě nezasloužil...“

Zavřela jsem se doma. Vzala jsem si neplacené volno. Plakala jsem, polykala prášky na uklidnění. Je zázrak, že jsem se úplně nesesypala. Je to vlastně obyčejný příběh - po pár letech manželství muž podvede svou ženu. Klišé. Téměř každé se to jednou stane...

Mohlo by Vás zajímat:

Anežka (38): K 10. výročí svatby mi manžel připravil životní překvapení. V elegantní krabičce ale nebyl luxusní parfém

Na nevěru nejde zapomenout

Některé ženy zatnou zuby a dělají, jako by se nic nestalo. Žijí dál, sdílejí postel s nevěrným manželem a smiřují se s tím. Jedna moje kamarádka se mi kdysi svěřila, že v těch chvílích uvažovala nad tím, jaké to s ní asi bylo.

„Nakonec jsi na to zapomněla, viď?“ zeptala jsem se.

„Zapomněla? Ani omylem! Zvykla jsem si. Ale když se mě dotkne, necítím nic. Možná jen vztek... A pak mě začne bolet žaludek.“

„Tak proč od něj neodejdeš?“ podivila jsem se, možná trochu naivně.

„Jsi normální? Mám být sama se splátkami, nájmem, účty? To bych nezvládla!“

No jo... To je pádný argument. I my máme hypotéku. Byt jsme zařizovali spolu, on koupil domácí kino, já vybavení do kuchyně. Ložnici nám koupili jeho rodiče, obývací pokoj a kuchyň zase moji. A koupelna? Tu jsme ještě nedokončili...

Pořád splácíme auto, kola, horolezecké vybavení... Máme hromadu dluhů v bance i u známých. Finančně jsme propletení jako zamotané klubko vlny. K poslednímu výročí svatby jsem mu koupila drahé hodinky. Peníze jsem si půjčila. Radoval se jako dítě. Omlouval se, že pro mě má jen maličkost - levný stříbrný přívěsek.

„To nevadí,“ uklidňovala jsem ho. „Hlavní je, že mě miluješ...“

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (36): Vím, že mě manžel podvádí, ale raději dělám, že to nevidím. Doufám, že ho to jednoho dne přejde

Byla jsem slepá a hluchá

Když si na to vzpomenu, chce se mi vzteky křičet. Všichni věděli, že má románek... jen já byla slepá a hluchá! Když si vzpomenu, jakou jsem k tomu výročí připravila večeři, jak jsem se na něj usmívala, jak jsem se snažila v ložnici, protože si pořád stěžoval na stres v práci a únavu, takže na sex neměl moc chuť, tak se doslova propadám hanbou.

Vsadím se, že si o mně povídali s tou svou Julií! Museli se smát mé snaze vyhovět mu ve všem. Chystala jsem mu nejen snídani, ale také obědy do krabičky. Dodnes si pamatuju, jak mi jednou řekl: „Ten zeleninový salát je asi nejlepší, můžeš ho dělat častěji. Dal jsem kousek kolegyni a moc jí chutnal.“

Jen si na to vzpomenu, hned zatínám pěsti. Ta odporná mrcha jedla moje dobroty! Protože můj prolhaný nevěrník jí nosil i moje domácí ovesné sušenky s oříšky a meruňkami, moje palačinky, můj domácí chléb. Občas jsem mu k snídaním přibalila lístek s červeným srdíčkem, otiskem rtěnky a nápisem „Miluji tě.“ Vsadím se, že se těm vzkazům pořádně nasmáli.

Mohlo by Vás zajímat:

Danuše (31): Když jsem zjistila, že má můj manžel milenku, vymyslela jsem dokonalou pomstu

Moje manželství už nejde zachránit

Mámy se snaží zachránit naše manželství. Přijíždějí, domlouvají nám, apelují na odpuštění a rozum. „Takové věci se stávají,“ říkají. „Musíte si umět odpouštět. Nikdo není bez viny.“

„Možná kdybyste měli děti...“ zamýšlí se tchyně. „Ale vy jste žili jen kariérou.“

„Jo jasně, takže teď by kvůli němu brečelo ještě dítě, co?“ rozkřikla jsem se. „Myslíte, že by ho to zastavilo? Že by mi přestal zahýbat?“

Tchyně ztichla. Jako by mi dávala za pravdu, ale já viděla, že srdcem je stále na jeho straně. Je to její zlatíčko, její chlapeček. Vsadila bych se, že v duchu si to omlouvá: „No jo, chlapům se musí ledacos odpustit. Ona moc vyšiluje...“

Moje máma kvůli tomu pláče, ale je rozhodná. „Mysli na sebe,“ říká mi. „Udělej, co považuješ za správné. Já budu vždycky s tebou.“

Můj táta a tchán se do toho nepletou. Jsem jim za to vděčná, další rady, jak bych měla žít, opravdu nepotřebuju.

Mohlo by Vás zajímat:

Marta (45): Naši rodinu nerozbil fakt, že si manžel našel milenku. Ale to, kolik jí bylo let

Možná bude zase dobře

Jelikož v práci všichni věděli o problémech v mém manželství, drby se samozřejmě dostaly i k jednomu kolegovi, kterého jsem nikdy neměla moc ráda. „Odstraňuješ trosky ze svého života? Je po všem?“ zeptal se mě jednou a já cítila v jeho hlase výsměch, takže jsem okamžitě vyrazila do útoku.

„Laskavě se starej o svůj život!“

Podíval se mi přímo do očí a klidně odpověděl: „Ptám se, protože ti možná mohu poradit. Sám jsem si prošel rodinným zemětřesením a stále mi padají cihly na hlavu... Není to nic příjemného. Ale je mi to líto. Pokud o tom nechceš mluvit, máš na to právo. Taky jsem nechtěl...“

Cítila jsem se hloupě. „Promiň, nevěděla jsem...“

„A já myslel, že to všichni vědí a že se mi smějí za zády. Myslíš si to o sobě taky?“

Přikývla jsem.

„Podívej se ze okna. Zima odchází a začíná jaro... Mně to připomíná, že každý konec znamená nový začátek. Já už to pochopil. Teď je řada na tobě...“ dodal, usmál se na mě a odešel z mé kanceláře.

Chvíli jsem tam seděla zamyšlená. A pak jsem se poprvé po dlouhé době usmála...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Liliana (42): V manželství má každý svá tajemství. Já skrývala vrásky a celulitidu, můj manžel milenky

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.