Katka (28): Pomohla jsem žebrákům, ale místo vděku jsem se dočkala křiku. Příště už se na to vykašlu

Je mi líto lidí, ke kterým byl osud tvrdý. Ať už to jsou postižené děti, nebo lidi v nouzi. Pracuji jako pokladní v obchodě, a tak si moc vyskakovat nemohu. Ale když vidím, že se pořádá sbírka na někoho, kdo to opravdu potřebuje, ráda přispěju alespoň symbolickou částkou.

Mohlo by Vás zajímat:

Dušan (66): Manželka je hrozná charita. Celou rodinu přiměla navštěvovat vzdálenou tetu, která nám jen kazí život

Anonymní pomoc je potřebná, ale vše má své meze

Minulý rok jsem zaslala na charitu veškeré svoje odměny. Na internetu jsem si našla různé projekty, mezi které jsem své peníze rozdělila. Měla jsem dobrý pocit, že jsem něco udělala ve prospěch lidí, ke kterým osud nebyl tak štědrý jako ke mně. Svět vnímám tak, že jsem měla velké štěstí, že jsem se narodila v Evropě. V civilizované zemi a v civilizované společnosti.

Dále se mi dostalo vzdělání a jen proto, že se nerada učím, skončila jsem s výučním listem. Ale společnost mi umožnila studovat a bylo mojí volbou, že jsem toho nevyužila. Mám práci, díky které si mohu dovolit platit hypotéku a bydlet v pěkném bytě. Mohu si dovolit jezdit na dovolené, provozovat svoje záliby a chodit hezky oblečená. A věřím, že až najdu toho pravého, tak toto dopřejeme i našim dětem. V neposlední řadě jsem zdravá a za to jsem vděčná nejvíce. Bez zdraví bych nedosáhla ničeho.

Mohlo by Vás zajímat:

Lucie (22): Kamarádka byla v nesnázích. Telepaticky si přivolala mou pomoc

Špatná zkušenost z ulice mě neodradila, empatie zůstala

Minulý měsíc jsem šla po ulici a na zemi seděla žena s dítětem. Nemohla jsem se dívat na to, jak miminko křičelo, a tak jsem jí hodila do misky drobné, které jsem našla v peněžence. Bylo to dohromady asi sto korun. K mému překvapení mi žena nepoděkovala. Uslyšela jsem: „Kováky? Papírové mi dej. Dítě má hlad.“ Zvedla jsem obočí. Místo toho, aby byla vděčná, málem se urazí.

Večer jsem doma nad zážitkem přemýšlela. V naší zemi je systém, který těmto lidem pomáhá. Ať už to jsou charity, neziskové organizace, sociální odbor či azylové domy pro matky s dětmi. Zkrátka si myslím, že těmto lidem se za určitých podmínek pomoci dostane. A je možná z velké části jejich volbou, že se rozhodnou žít na ulici a spoléhat na milodary kolemjdoucích.

Mohlo by Vás zajímat:

Romana (27): Dva roky jsem pomáhala kamarádce v nouzi. Když došlo na splacení dluhů, vypařila se

Potravinová pomoc není vítána, peníze jsou peníze

Před týdnem se mi stala další nepříjemnost. Šla jsem nakoupit a v centru města seděl na ulici muž. Neměl nohu a žebral. Prosil kolemjdoucí o peníze. Rozhodla jsem se, že mu koupím chleba a dva balíčky šunky. Vložila jsem potraviny do tašky a donesla mu nákup. Muž na mě nevěřícně koukal. Podíval se do igelitky, zase ji zavřel a mrštil s ní směrem ke mně: „Nechci jídlo, chci peníze. Slyšíš, peníze!“

Jeho křik byl slyšet na celou ulici. Tašku jsem nechala ležet na zemi. Otočila jsem se a v duchu si slíbila, že to byla poslední pomoc směrem k pouličnímu žebrákovi, kterou jsem učinila. Možná si za peníze chtěl koupit alkohol, ale v jeho situaci bych byla vděčná i za jídlo. Určitě dostal i peníze, tak svou závislost uspokojí taky.

Nicméně jeho chování hodnotím velmi negativně. Žebrák nebyl v situaci, kdy by si tato gesta mohl dovolit. Spoléhal na pomoc ostatních, prosil o peníze, které ostatní musí vydělat. I jídlo, které jsem koupila, bylo z mých peněz a on si toho nevážil. To byl moment, kdy jsem si řekla, že už budu posílat peníze jen legitimním organizacím nebo na nějakou sbírku.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Žofie (57): S manželem třeme bídu s nouzí, aby se naše dcera měla dobře. Vůbec si toho neváží