Květa (60): Po maminčině smrti se mi začal opakovat stále stejný sen. Dnes mám díky němu osmnáctiletou dceru

Jednoho dne přišla smutná zpráva, že moje mamka a babička mých dvou synů už není mezi námi. Velice těžko jsem se s tím vyrovnávala – a tu najednou zasáhla vyšší moc. Nebo co to vlastně bylo?

Mohlo by Vás zajímat:

Marieta (41): Řekla jsem mamce před smrtí něco moc ošklivého. Mé výčitky svědomí utišil až vzkaz ze záhrobí

Maminka mě měla jako velmi mladá

S mamkou jsme měly skvělý vztah, možná i proto, že mě měla velice mladá, už v osmnácti letech. Ale někdy v šedesátých letech to nebylo tak nezvyklé. „S tvým tátou jsme na to skočili a brzy na to jsme tě čekala, ještě mi nebylo osmnáct, takže mě museli takzvaně zplnoletit, abychom se mohli vzít. Tehdy něco jako svobodná matka vůbec nepřicházelo v úvahu,“ vyprávěla mi.

Ale všechno zvládli, i když se stalo něco, co nikdo nečekal – žádné další děti už mamka neměla. Přičítala to těžkému porodu, kdo ví, co za tím bylo – přece jen šlo o minulé století. Tím spíš jsme k sobě přilnuly.

Mohlo by Vás zajímat:

Anna (25): Jako svobodná matka asi nejsem nejlepší partie. Ale s násilníkem žít nehodlám

Maminka nečekaně zemřela

Do jisté míry jsem následovala příkladu své matky a syny měla krátce po dvacátém roce věku. Přišlo mi to zcela přirozené, nechápu současnou generaci, která čeká s dětmi donekonečna. Můj manžel byl pro a musím říct, že jsme si krásně žili. „Je skvělé, že už jsou kluci velcí, aspoň můžeme cestovat a začít žít!“ prohlásil, když mi uhodila čtyřicítka. Kluci už byli samostatní, republika svobodná, a tak jsme si mohli začít plnit sny. Vyjet třeba na safari do Afriky, jak si přál můj manžel už odmala.

A pak přišla ta strašlivá zpráva – mamka zemřela. Ze dne na den byla pryč, měla těžký zápal plic a její tělo to nezvládlo. Moje hlava to nedokázala pobrat, copak nemáme antibiotika? Ale stalo se a já brečela a brečela.

Mohlo by Vás zajímat:

Klára (57): Zvláštní výjev na zdi mě upozornil na tátovu smrt. Možná to byl jeho způsob, jak mi dát sbohem

Vzkaz ze záhrobí

Krátce po pohřbu – mamka si přála být uložená do země – se mi o ní začalo zdát. Na tom by nebylo nic zvláštního, kdyby nešlo o sen, který se v různých obměnách opakoval a ve kterém mi říkala: „Budeš mít dcerušku, budeš mít dcerušku…“ Přišlo mi to absurdní a nepřikládala jsem tomu žádnou váhu. Kluci už byli velcí a já rozhodně neplánovala mít po čtyřicítce ještě dítě! Svěřila jsem se kolegyním v práci a ty mě začaly popichovat: „Měla bys otěhotnět, maminka se k tobě chce vrátit!“ Odmítala jsem to a ani jsem se nesvěřila manželovi, co kdyby to chtěl on, že?

A co se nestalo – uběhlo pár měsíců a já byla těhotná! Nemohla jsem tomu uvěřit, stalo se to přes veškerou antikoncepci… Jako kdyby to opravdu něco shůry přivolalo. Nebo to byla moje mamka, kdo rozhodl?

Dnes mám už skoro osmnáctiletou dceru. Krátce předtím, než se narodila, se mi o mamce zdálo naposled. Smála se na mě a jakoby mi gratulovala. Dceru jsem pojmenovala po ní – Božena – a nebudete mi to věřit, ale svoji maminku v ní vidím dnes a denně. Usmívá se jako ona, dívá se jejíma očima a má i její milé vlastnosti. A já věřím tomu, že se moje mamka ke mně opravdu vrátila.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Edita (45): Našla jsem si o 10 let mladšího přítele. Když jsem ho viděla s neteří, došlo mi, že ho budu muset opustit