Adam (20): Dal jsem starému sousedovi zvláštní slib. I když bych nemusel, rád mu ho splním

Žiji s rodiči ve starším paneláku. Se sousedy bohužel moc nevycházíme. Sice jsme nikomu nic neudělali, ale oblíbení nejsme. O to víc mě zaráží, co se mi tuhle stalo. Možná nejsou věci vždycky takové, jak se na první pohled zdají.

Mohlo by Vás zajímat:

Roxana (25): Sousedka se přišla rozloučit během toho, co umírala. Její přítomnost ale stále cítíme

U baráku jsem pocítil podivnou úzkost

Vracel jsem se domů pozdě večer. Byla tma, lehce sněžilo a já se nemohl dočkat, až si konečně lehnu. Když jsem odemykal dveře do domu, na krátký okamžik jsem pocítil úzkost. Celé tělo se mi sevřelo. Myslel jsem si, že je to únavou, a dál to neřešil.

Přivolal jsem si výtah a nastoupil do něj. Bydlíme v sedmém patře, kde jsou další dva byty. V jednom z nich žije mladá rodina s dětmi, ve druhém věčně protivný stařec. Moc ho nepotkáváme, vychází z bytu jen výjimečně. Když jsem vystoupil z výtahu, dala se do mě zima. Náš byt se nachází až na konci chodby. Když jsem po ní šel, světlo, které jsem si rozsvítil, náhle zhaslo. Když jsem chtěl znovu rozsvítit, nešlo to.

Pomalu jsem se blížil k bytu. Jednou rukou jsem šátral v kapse po klíčích. Nebyly tam. Tak jsem si sundal batoh a poklekl na zem, abych ho pořádně prohledal. Vtom jsem si všimnul, že kousek ode mě někdo stojí.

Mohlo by Vás zajímat:

Nikola (19): Setkala jsem se s mrtvou sousedkou dřív, než jsem věděla, že zemřela

V temné chodbě mě oslovit starý soused

V chodbě bylo šero. Stoupnul jsem si a pořádně se zadíval na tu postavu. Byl to nějaký muž menšího vzrůstu. ,,Že by soused?“ prolétlo mi hlavou. Něco na něm ale bylo jinak. Nicméně jsem ho pozdravil. ,,Dobrý večer,“ pronesl jsem. Postava se kolem mě rychle mihla, ale neodpověděla mi.

,,Můžu vám nějak pomoci?“ zeptal jsem se, aniž bych věděl, s kým mám tu čest. Postava kolem mě stále pochodovala. Nebylo jí pořádně vidět do tváře, ale podle všeho to byl náš starý soused. Nechápal jsem jen, jak to, že najednou chodí tak rychle. Poslední roky kulhal a vždy měl u sebe berle. Na chodbě se udělala ještě větší tma.

Muž na mě promluvil. ,,Mohl bys mi chodit na hrob?“ zaznělo starým unaveným hlasem. ,,Podivné přání,“ napadlo mě. ,,A kdo jste?“ zajímalo mě. ,,Ty mě nepoznáváš?“ odpověděl muž. ,,To jsem já, tvůj soused. Už si pro mě přišla. Já nikoho nemám. Přál bych si, aby na mě někdo vzpomínal. Uděláš to pro mě?“ požádal mě zoufale.

Mohlo by Vás zajímat:

Evelína (45): Mamka mi po smrti přišla sdělit své poslední přání. Díky tomu jsme se po 20 letech usmířily se sestrou

Každý měsíc mu chodím na hrob, jak jsem slíbil

Intuitivně jsem mu to odkýval. ,,Bude mi ctí, pane,“ reagoval jsem. ,,Děkuji ti. Teď už musím jít,“ rozloučil se a zmizel. Prostě a jednoduše ve vteřině zmizel. Jako pára na hrncem. Vyděšeně jsem odemknul byt a šel se napít. Totálně mi vyschlo v ústech. ,,Co to sakra bylo?“ lamentoval jsem. I přes únavu jsem najednou nemohl vůbec usnout.

Ráno u snídaně mi mamka sdělila, že v noci zemřel stařec z protějšího bytu. ,,Pan Vejdělka umřel?“ opakoval jsem její slova. ,,Už byl starý. Je mi ho líto, protože nikoho nemá,“ řekla a já si vzpomněl na noční zážitek. Když ho pohřbili, zjistil jsem si, kde odpočívá. Každý měsíc za ním chodím a zapaluji mu svíčku. Nemusel bych, já vím, ale slíbil jsem mu to. A sliby se mají plnit.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (25): V bytě po přítelově babičce se děly podivné věci. Stálo za tím nesplněné poslední přání

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.