Adéla (18): Sklepa jsem se nebála ani jako malá holka. Nedávno jsem tam ale zažila něco, co mě pořádně vyděsilo

Nikdy by mě nenapadlo, že mě může vyděsit něco tak prostého jako je náš sklep. Byla jsem v něm snad milionkrát. Jenže když jsem tam o víkendu šla zanést staré časáky, stalo se něco, co si neumím pořádně vysvětlit. A snad poprvé v životě mi náš starý sklep nahnal strach.

Mohlo by Vás zajímat:

Věra (64): Když jsem šla do sklepa pro kola, překvapily mě záhadné zvuky. Mám dojem, že tam straší

Kámošky se vždy bály jít do sklepa

Když jsem byla malá holka, ráda jsem si dělala legraci z kamarádek, které bydlely v našem baráku. Jít do sklepa pro brambory bylo pro ně hotové utrpení. Ale neměly moc na výběr. Pokud by nic nepřinesly, dostaly by vyhubováno a možná i výprask.

Někdy zazvonily u našich dveří a já je tam za bonbon nebo lízátko doprovodila. Docela se mi líbilo, že mají strach, protože mi to vynášelo sladkou odměnu. A když jsme třeba hrály po baráku na schovku, věděla jsem, že vyhraju, protože do sklepa mě opravdu nikdo nešel hledat.

Těch několik kójí, kam světlo zvenčí moc nepronikalo, mě nikdy nedokázalo vyděsit. Dokonce jsem tam chodila i bez toho, abych si rozsvítila. Ale musím se přiznat, že to je už pryč. Před několika dny se mi stalo něco, co mě přimělo přehodnotit můj dosavadní přístup ke sklepu.

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (33): Když jsem šla do sklepa pro boby, vyděsily mě neznámé kroky a stíny. Manžel se mi vysmál

Ve sklepě jsem zažila děsivé chvíle

Měla jsem doma přečtené časopisy, které nedokážu vyhodit, proto je raz za čas odnesu do sklepa a uložím do krabic od banánů. Bylo docela horko, takže když jsem otevřela dveře a začala scházet po schodech, uvítala jsem příjemný chlad, který tam panoval.

Žárovka lehce problikávala a já se sunula k naší kóji s náručí časopisů. Zdálo se mi, že slyším nějaké zašustění, ale předpokládala jsem, že to jsou ty moje magazíny. Opatrně jsem je položila na zem u dveří do naší sklepní kóje, narovnala se a zašmátrala v kapse po klíčích.

Šustění nepřestávalo. Znělo to, jako kdyby si někdo v něčem listoval. Když jsem vložila klíč do zámku, trochu se zaseknul. Zalomcovala jsem klíčem v zámku, protože to obvykle zabírá, pak se podvolil a já konečně otevřela dveře. Jakmile vešlo světlo z chodby do kóje, šustění utichlo. Ale já ještě viděla, jak se zavírá jeden z časopisů, které jsem tam uložila loni na podzim...

Mohlo by Vás zajímat:

Šarlota (24): Místo romantického víkendu ve dvou jsme utíkali před něčím, co žije ve sklepě staré chalupy

Do sklepa už asi nikdy nepůjdu

Po zádech mi přeběhl mráz. Stála jsem tam několik vteřin, možná i déle, a koukala vyděšeně na dovnitř. Už se nic nehýbalo, bylo ticho a ve světle dopadajícím z chodby bylo vidět jenom poletující prach. Copak se mi to zdálo? Už asi blbnu, řekla jsem si a otočila se k časopisům, které jsem přinesla. Když jsem je chtěla uložit k těm předešlým, všimla jsem si, že nejsou v pořadí. Já si tak trochu zakládám na tom, aby věci měly řád.

A skutečně, nahoře byl jeden ročník, který ale nešel za sebou. Když jsem je chtěla srovnat, zaslechla jsem jakési uchechtnutí. V tu ránu jsem se cítila jako malá holčička, ale ne jako ta malá nebojácná holčička, kterou jsem kdysi byla, ale jako mé kamarádky. Opatrně jsem vycouvala ven, zamkla dveře a pádila pryč. Vůbec netuším, co to mělo znamenat. Vím ale, že do sklepa už se jen tak nevrátím. A to, co se mi tam stalo, si raději nechám pro sebe...

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (44): Podivné zvuky ze sklepa nás přiměly vydat se na průzkum. To, co jsme dole našli, mě vyděsilo

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.