Věra (64): Když jsem šla do sklepa pro kola, překvapily mě záhadné zvuky. Mám dojem, že tam straší

S manželem Hynkem bydlíme v tomhle domě už přes čtyřicet let a za celou dobu se nám nic bizarního nepřihodilo. Jde o nižší čtyřpatrový činžák, který se nachází v příjemné lokalitě. Dá se říct, že stojí malinko stranou ostatních baráků. Přináší to tu výhodu, že je tam božský klid. Byt máme sice hned v přízemí, nám to ale nikdy nevadilo. Máme díky tomu blízko do sklepa, který hojně využíváme. Dáváme tak uskladnit jízdní kola a věci, které se nám nevejdou do bytu.

Mohlo by Vás zajímat:

Adam (32): V novém domě usínáme každý večer nervózní. Děsí nás záhadné zvuky, kroky a stíny

Tajemné zvuky ve sklepě

Bylo tehdy krásné letní odpoledne. S Hynkem jsme dostali chuť na projížďku. Byť už nejsme tak fyzicky zdatní jako dřív, pořád zvládneme ujet slušnou porci kilometrů, a hlavně se přitom pokocháme krajinou. Hodiny ukazovaly pět minut po druhé, manžel ještě dodělával v obýváku nějakou práci, takže jsem mu navrhla, že zatím vyvezu kola před dům a počkám na něj. Oblékla jsem se, sebrala klíče od sklepa a vyrazila po schodech dolů.

Otevřela jsem dveře, které byly už malinko rozvrzané. Rozsvítila jsem světlo, když tu mě překvapily podivné zvuky. Jakési šustění, které vycházelo nejprve z horní police, kde jsem měla uložené staré krámy. Zadívala jsem se tím směrem a myslela si, že tam běhá myš. Celou polici jsem důkladně prohledala, ale nic nezahlédla.

Jakmile jsem ale začala kola vyndávat ven, šustění se ozvalo z druhé strany. Vycházelo z rohu kóje, kde se válely nějaké krabice. Ani nevím, co v nich bylo. Šustění navíc pomalu přecházelo v praskání. Bylo to divné. To už jsem nevydržela a doběhla nahoru pro Hynka, aby si to šel také poslechnout. Prohledali jsme společně celou kóji a krabice, ale našly v nich jenom staré hadry a stolní lampičku.

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (33): Když jsem šla do sklepa pro boby, vyděsily mě neznámé kroky a stíny. Manžel se mi vysmál

Zvuky neutichly ani večer

Praskání poté ustalo, takže jsme to nechali být, vzali kola a vyjeli do přírody. Brzy jsem na záhadu ve sklepě zapomněla, i proto, že se výlet hodně povedl a já byla plná nových dojmů. Vrátili jsme se domů až večer. Nohy nás sice docela bolely, ale stálo to za to.

Dodala jsem si kuráž a šla uklidit kola. Když jsem se přiblížila ke dveřím sklepa, spatřila jsem škvírkou pod nimi světlo. Říkala jsem si, co sakra je?! Když jsem sklep otevřela, byla všude tma.

Zato jsem znovu slyšela ono šustění, které opět vycházelo z rohu sklepa. Naštvala jsem se a prohlédla snad každý centimetr, jenže jako předtím nic nenašla. Zvuky ovšem neustávaly, a to dokonce ani v momentě, kdy jsem zabouchla a na dva západy zamkla dveře. Pořád jsem přes ně slyšela to prapodivné praskání. Vyprávěla jsem to Hynkovi a ten jen bezradně kroutil hlavou. Musím říct, že jsem toho tu noc příliš nenaspala. Zvuky se mi pořád honily hlavou.

Mohlo by Vás zajímat:

Patrik (31): Radost z nového domu nám dlouho nevydržela. Každou noc nás budily nevysvětlitelné zvuky

Zvuky zmizely ze dne na den

Nedovedu si vysvětlit, co se ve sklepě ten den odehrávalo. Ale můžu s úlevou prohlásit, že jak tajemné zvuky přišly, tak i odešly. Následující den tam totiž panovalo hrobové ticho. Zašli jsme do sklepa společně s Hynkem a věřím, že bychom uslyšeli i špendlík, kdybychom ho pustili na zem. Vše se vrátilo do normálu. Kdo ví, co jsem onen letní den vlastně slyšela.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Šarlota (24): Místo romantického víkendu ve dvou jsme utíkali před něčím, co žije ve sklepě staré chalupy