Barbora se Zdeňkem zažili něco neuvěřitelného. Když se šli podívat, kdo to hlučí ve sklepení jejich domu, objevili tam zvláštní poletující postavu. Zatímco Barbora by se po tomto zážitku nejraději odstěhovala, Zdeňka paranormální jev nadchl.
Mohla jsem tušit, že nás v tom domě nečeká nic dobrého. Zatímco já jsem ze zdejšího dění nesvá, manžel Zdeněk (46) si libuje. Obávám se, že nemám šanci ho donutit, abychom se odstěhovali.
Říkalo se, že v našem domě straší
Dům je starý, bude pamatovat minimálně sto let. Sice byl pravidelně udržovaný, ale svoji minulost nezapře. Co ho dělá tajemným, je jeho sklepení. To bylo kdysi propojeno se sklepením místního zámku a jeho chodby vedly až do hřbitovní kaple. Dnes už jsou údajně zasypané.
Lidé si šuškají, že v domě, kde bydlíme, se od jisté události dějí divné věci. Na zámku dřív bydlely jeptišky. Ta hlavní jednoho dne za nevyjasněných okolností zemřela. Po čase lidé nabyli dojmu, že jeptiška prochází chodbami a straší jak na zámku, tak v našem domě.
Zní to jako pohádka, že? Kéž by. Už po pár dnech, kdy jsme v domě bydleli, jsme s manželem a dcerou zaslechli kroky. Vzhledem k tomu, že máme bývalého policejního psa, vyslali jsme ho na výzvědy. On, který se vždy chová jako nebojácný obranář, se z patra vrátil vystrašený. Lehl si na zem, stáhl ocas mezi nohy a kňučel.
Zaslechli jsme podivné zvuky ze sklepa
Když jsme mu dali povel, aby šel dům znovu prozkoumat, odmítal to. Na obchůzku tedy musel Zdeněk, ale nikoho neobjevil. Nikdo z nás ty kroky neuměl racionálně vysvětlit. Náš Bruťas se po domě pohyboval velmi nejistě. Říká se, že zvířata jsou na některé věci citlivější. Zdeněk byl tou záhadou nadšený, zatímco já se klepala strachy.
Jednou navečer jsme zase zaslechli ty podivné zvuky. Tentokrát ze sklepa. Bála jsem se, s čím máme tu čest. Bruťas se ani nehnul a jen čekal, co budeme dělat. Dveře do sklepa byly zamčené. To kvůli mně, protože mi to místo nahánělo hrůzu. Zdeněk byl zvědavý, co se nám pohybuje po domě, tak mě vzal za ruku a šli jsme se podívat dolů.
Stáli jsme před zavřenými dveřmi, které se před našimi zraky samy odemkly. ,,Zdeňku, já se hrozně bojím. Co když je to nějaký zloděj?“ zašeptala jsem a prosila ho, ať jdeme zavolat policii. ,,Počkej, neboj se. Podíváme se dovnitř,“ uklidňoval mě a vzal za kliku. Já stála jak přikovaná a děsila se, co na nás čeká. Šli jsme po schodech dolů. Světlo bohužel nesvítilo, takže jsme museli obezřetně našlapovat.
Zahlédli jsme tam podivnou postavu jeptišky
Když jsme se ocitli ve sklepě, v šeru jsme se rozhlíželi, zda někoho neuvidíme. Zdeněk stál dva kroky přede mnou. Zničehonic zaječel. ,,Viděla jsi to?“ vykřikl rozrušeně. ,,Něco tu letělo. Vypadá to jako nějaké tělo.“ Začala jsem ječet. Vtom se zabouchly dveře od sklepa. Doběhla jsem ke Zdeňkovi a přitiskla se k němu. ,,Co budeme dělat?“ ptala jsem se zoufale a doufala, že má nějaký plán.
Manžel ale jen pozoroval tu věc, co létala po sklepě. ,,Vypadá to jako jeptiška, nepřijde ti?“ zeptal se mě. Zadívala jsem se na přízrak a skutečně. ,,Máš pravdu. Myslíš, že to je ta, o které se mluví?“ zašeptala jsem. ,,Ona se snaží dostat zpět do zámku. Dívej se, jak poletuje u dveří, kde má být chodba,“ upozornil mě.
Zdeněk šel dveře otevřít. V ten moment duch zmizel. ,,Je ti jasný, že máme v domě nevítanou návštěvu?“ uhodila jsem zoufale na manžela. ,,To je skvělé. Kdo to dneska může říct?“ radoval se. Musím si na to zvyknout, protože Zdeněk se odmítá z baráku odstěhovat.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.