Adriana (46): Přečetla jsem si deník pubertální dcery. Dozvěděla jsem se něco, o čem jsem neměla ani ponětí

Přečetla jsem si deníček své dcery Julie (15). Kdybych mohla vrátit čas, udělala bych spoustu věcí jinak. To, co jsem v něm našla, mi zlomilo srdce. Musím to v sobě zpracovat a pokusit se napravit chyby. Nejraději bych o tom s dcerou mluvila, ale kdyby se dozvěděla, co jsem provedla, bude mě ještě víc nesnášet.

Mohlo by Vás zajímat:

Markéta (45): Našla jsem deníček své pubertální dcery. Jeho obsah mě dostal do kolen

Myslela jsem si, že je dcera šťastná

S manželem Marcelem (48) vychováváme dceru Julii. Ta loni oslavila patnácté narozeniny. Vždycky jsem si myslela, že jsme kamarádky a má ke mně důvěru. Jenže to, co jsem si přečetla v jejím deníku, mě vyvedlo z omylu. Dcera mě má za panovačnou matku, která na ni v jednom kuse nemá čas.

To je jen setina toho, co jsem se o sobě dozvěděla. Vrátím se na začátek, abych lépe popsala náš vztah. Julie byla chtěné dítě, kterého jsem se nemohla dočkat. Strávila jsem s ní tři roky na mateřské, které byly vcelku pohodové. Snažila jsem se jí vždycky dopřát to nejlepší. Ať už šlo o značkové oblečení, nebo prestižní školku či školu.

Máme se s Marcelem dobře, takže si můžeme dovolit nadstandardní život. Například dceři platíme soukromou anglickou školu. Je pravdou, že jsme se jí nikdy neptali, zda to chce. Brali jsme to tak, že jí dáváme to nejlepší. Kdykoliv něco chtěla koupit, nebyl s tím problém. Nové drahé kolo, chytrý telefon. Vždycky měla všechno, co chtěla. Nebo jsem si to alespoň myslela.

Mohlo by Vás zajímat:

Denisa (46): Myslela jsem si, že dcera lítá v drogách. V jejím deníčku jsem nalezla něco, co mě srazilo na kolena

Přečetla jsem si její deníček

Už roky jezdíme společně na luxusní dovolené, kde se měla Julie jako princezna. Nikdy mě nenapadlo, že je nešťastná. To prozradil až její deníček, který jsem si před časem přečetla. Její zpověď o tom, jak za vším vidím peníze, mě zabolela. ,,Chtěla bych mámu, která se mě zeptá, jak jsem se měla, nebo mě jen tak obejmula,“ stojí v jednom výňatku, který mě bodnul přímo do srdce.

Zmínka o spolužačce Janě, která má skvělou mámu, jež se o ni zajímá, mě donutila se nad sebou zamyslet. Zprvu jsem měla vztek. Považovala jsem přečtenou kritiku za nespravedlivou a ze strany dcery i za nevděčnou. Jenže když jsem četla dál, došlo mi, co dceři chybí. Chybím jí já jako máma, kamarádka, vrba, které se může kdykoliv svěřit.

To, že je Julie zamilovaná, jsem se dozvěděla také z deníčku. Přitom už jsem se jí tolikrát ptala, jestli se jí někdo líbí. Vždycky tvrdila, že ne. A já nepoznala, že mi neříká pravdu. Popisovala, jak věci řeším přes peníze a dárky. Ale na to, kým ve skutečnosti je a co by chtěla, se nikdy nezeptám.

Mohlo by Vás zajímat:

Irena (55): Matka si ke mně nikdy nenašla cestu, trpěla jsem tím celé dětství

Musím na našem vztahu zapracovat

Probrečela jsem několik dní. V hlavě mi naskočilo, že jsem jako máma selhala. Musela jsem si dát čas na to, abych promyslela, jak s informacemi naložím. Jít za dcerou a vybalit na ni, že jsem se jí nabourala do soukromí, by mi reputaci určitě nevylepšilo. Takže jsem se rozhodla mlčet a jen s těmi informacemi pracovat.

Snažím se více ptát, vzbudit v ní pocit, že mi může věřit a se vším za mnou přijít. Změny zatím nepřicházejí. Musím být trpělivá a dokázat dceři, že pro mě na světě není nic důležitějšího než ona a její štěstí. Doufám, že mám ještě čas to napravit a dívat se na náš vztah jejíma očima.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Antonie (47): Dcera mi vůbec nedůvěřuje. Když má trápení, jde raději za svým otcem

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.