Alžběta (32): Kazeta zesnulé dcery mi dala naději. Nebýt jí, už bych se dávno zbláznila

Když vám zemře dítě, chcete zemřít také. Jaký asi můžete vést život, když to nejcennější je navždy pryč? Těžko se mi o tom píše, ale už se musím se svým příběhem s někým podělit. Třeba někomu pomůže.

Mohlo by Vás zajímat:

Hedvika (36): Tragicky zesnulá dcera nám přišla říct, abychom měli ještě dítě. Prý se do něj převtělí

Dcera byla výjimečně nadaná

S manželem Milošem jsme ještě donedávna byli rodiči naprosto dokonalé dcerky Marušky. Byla to výjimečná holčička. Chodit začala už před prvními narozeninami a první slůvka na sebe také nenechala dlouho čekat. V pěti letech uměla číslice i celou abecedu. Chápala, co je to válka. Uměla skvěle rozpoznávat lidské emoce.

Rok před tím, než jsme zjistili, že má nádor v hlavě, se její chování výrazně změnilo. Vedla děsivé řeči: ,,Až tady, mami, nebudu, nesmíš se vzdávat. Nechám ti u sebe v pokoji malé tajemství. Nehledej ho dřív, než zemřu.“ Absolutně jsem nechápala, o čem mluví. Vždy mě z toho mrazilo v zádech. Miloš to přikládal dětské fantazii.

Postupně nám odhalila nemoci, které potkají naše příbuzné a známé. O babičce Hance tvrdila, že bude mít rakovinu. Současně s tím ale řekla, že pokud ji přinutíme k léčbě, život si prodlouží. O našem psovi tvrdila, že neumře na stáří, ale na srážku s autem. O sousedovic dceři zase říkala, že skončí na vozíku, protože má nevyléčitelnou nemoc.

Mohlo by Vás zajímat:

Jaroslava (42): Sama bych to tu nezvládla. Proto jsem si přivolala zpět mrtvého manžela

Věděla přesně, kdy zemře

Byly dny, kdy jsem to nedokázala poslouchat. Vždy jsem Marušku okřikla, ať takhle nemluví. Ta mě pohladila a řekla: ,,Mami, já ti jenom říkám, co se stane. Vidím to, cítím to. Můj čas už se také chýlí ke konci. Ty se ale nesmíš vzdát. Slibuji ti, že ti pošlu syna. Musíš ho milovat.“ Kolikrát jsem ji chtěla vzít k dětskému psychologovi, ale manžel si to nepřál.

Během jediného roku se Maruška strašně změnila. Tak zvláštně jí vylézaly oči z důlků. Měla je mnohem víc vykulené než normálně. Začala být spavá, nesmála se. Jen stále opakovala: ,,Už je to tady. Maminko, já se nebojím. Ty se také nesmíš bát.“

Během několika málo týdnů jsme se museli smířit s tím, že má dcera v hlavě nádor, který nelze operovat. Byl tak velký, že se tlačil z hlavy ven. Přitom ona byla tak klidná! Pomalu jsem jí začínala věřit, že to věděla. Moc času jí nezbývalo. Začala mi dávat rady, kterými se mám řídit. Já se jen pořád dokola ptala: ,,Proč zrovna ona? Proč moje dítě? Proč ne já?“ Těch proč jsem měla v hlavě tisíce.

Mohlo by Vás zajímat:

Katka (24): Matka mi před smrtí sdělila šokující předpověď. Do posledního písmene se vyplnila

Našla jsem její kazety

Mája znala i den, kdy naposledy vydechne. Přála si být doma ve svém pokoji. Leželi jsme u ní celou noc. Ráno se už neprobudila. Neumím ani popsat, jakou prázdnotu jsem cítila. Nic nedávalo smysl. Chuť žít se vytratila. Jít na pohřeb vlastnímu dítěti je něco, co vám dokonale pošlape psychiku.

Po několika měsících jsem u dcery v pokoji našla kazety, na kterých bylo napsáno Pro maminku. Na každé z nich převyprávěla vybraný den, který jsme spolu strávily. Tekly mi slzy jak smutkem, tak štěstím. Chtěla mi ukázat, jak krásné dětství prožila.

Poslední kazeta byla datována na den, kdy zemřela. Nahrála ji ráno a prozradila mi v ní datum, kdy znovu otěhotním. Svým způsobem mi to přišlo pošetilé. Ovšem jen do chvíle, než jsem za dva roky porodila syna. Přesně tak, jak Maruška prorokovala. Dodnes nechápu, jak to mohla vědět. Vše se totiž vyplnilo.

Mohlo by Vás zajímat:

Vlaďka (26): Ve snu se mi topil syn, bylo to jako realita. Nakonec se ukázalo, že to bylo varování

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.