Když se Anežka seznámila s Vítkem, zdálo se, že jim to bude klapat. To ale jen do chvíle, než se Vítek projevil jako asociál. Má problém s chozením mezi lidi. Jejich společný čas tráví nejraději v lese nebo doma u televize. Nemá ani přátele, což je pro Anežku nepochopitelné. Vztah si ale chce udržet, takže se snaží najít kompromis.
S Vítkem (27) chodím teprve půl roku, ale už jsem si stihla všimnout, že je asi asociál. Odmítá chodit do společnosti a náš společný čas tráví nejraději doma u televize. Mně ale takový styl života nevyhovuje. Mám přátele, se kterými se chci vídat.
Zprvu se mi zdál být normální
Svého současného přítele jsem potkala před půl rokem na autobusové zastávce. Chybělo mi pár drobných na lístek. Stál ve frontě za mnou a těch pár korun mi půjčil. V autobuse jsme si sedli vedle sebe a dali se do řeči. Tehdy nejevil žádné známky toho, že by měl problém s lidmi. Naopak. Působil jako milý kluk.
Vyměnili jsme si čísla a na druhý den si domluvili rande. Zatímco já navrhla kino a poté zajít na skleničku, Vítek trval na vyhlídce. Místo to bylo hezké a Vítek neskrýval radost z toho, že tam nikdo není. Tak se odehrávalo každé naše rande. Někde v ústraní a bez lidí. Vyloženě odmítal jít do baru nebo restaurace.
Nechtěla jsem zbytečnými otázkami nic pokazit, a tak jsme se scházeli na místech, která vybíral on. I přes tuto zvláštnost jsem se do něj zamilovala. Shoda panovala na více frontách a bylo mi s ním dobře. Jen mě trochu mrzelo, že chce chodit jenom do přírody a jiné druhy zábavy mu nic neříkaly.
Můj přítel nemá kamarády
Nezměnilo se to ani po dalších třech měsících. Společné večery trávíme u televize. Tak to má totiž Vítek nejraději. Občas se stane, že chci zajít někam s kámoškama. Pobavit se, popít a být mezi lidmi. A to je pro Vítka veliký problém. Kolikrát jsem mu psala, aby za námi přišel a poznal mé přátele. Vždycky to odmítne.
Dokonce jsem projevila zájem poznat jeho kamarády. A zde jsem tvrdě narazila. Vítek totiž žádné nemá. Nemá nikoho, s kým by zašel na fotbal nebo pivo. Nikdo takový v jeho životě nemá místo. Prý sotva snese kolegy v práci. Postupně přicházím na to, že Vítek je asociál. Dny tráví nejraději doma nebo někde v lesích, kde lidé nejsou.
Jedna věc nás rozděluje
Určitě to není důvod k tomu, abych vztah ukončila. Teď hledám nějaký kompromis, který uspokojí nás oba. Já jsem společenský tvor a ráda se bavím. Na svoje sedánky s holkama nad láhví vína nedám dopustit. Kdykoliv takhle s partou vyrazím, Vítek remcá. Nechápe, co mě na tom baví. A to je to jediné, co nás rozděluje.
I já mám dny, kdy chci sedět doma a mít klid. Stejně tak mám ale období, kdy mě to ven vyloženě táhne a chci se bavit. Pokud si na to Vítek zvykne, myslím si, že náš vztah může fungovat. Zatím spolu nebydlíme a možná na to ani spěchat nebudu. Nepotřebuji, aby mě hlídal nebo remcal pokaždé, když se vrátím nad ránem. Uvidíme, co přinesou další dny. Jedno je ale jisté. Svého společenského života se nevzdám, ani kdyby trakaře padaly.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.