Barbora (32): Chtěla bych vrátit čas. Mám pocit, že jsem ještě neměla být matkou

Na začátek chci říct, že svoji dceru Nikolku (2) miluji nade všechno na světě. Je to moje sluníčko a láska mého života. Někdy ale přijde chvíle, kdy bych nejraději vrátila čas.

Mohlo by Vás zajímat:

Irena (55): Matka si ke mně nikdy nenašla cestu, trpěla jsem tím celé dětství

Nikolka byla hodné miminko

Když jsem před dvěma lety zjistila, že jsem těhotná, měla jsem ohromnou radost. I můj přítel Martin (30) byl nadšený. Vždy jsme si přáli mít rodinu a náš sen se začínal plnit. Porod byl pro mě velmi silný zážitek. Rozhodně ne negativní, jak to může mít spousta žen. Když se Nikolka konečně dostala na svět, byla jsem nejšťastnějším člověkem pod sluncem.

Nikolka nebyla plačtivé miminko. Byla velmi hodná a hned od začátku v noci dobře spala, takže si ani nemůžu stěžovat na to, že bych s ní měla hodně práce. Nikolka byla prostě nadstandardně hodné miminko. Přesto jsem už v tu dobu začala mít pocit, že bych raději dělala cokoliv jiného, než byla na rodičovské dovolené.

Mohlo by Vás zajímat:

Pavel (35): Manželka čeká druhé dítě, ale místo radosti mám hlavu v smutku

Mateřství mě nudí

I teď, když už jsou Nikolce dva roky, cítím to pořád stejně. Dceru miluji, přijde mi ale, že mi život protéká mezi prsty. A že bych mohla dělat cokoliv jiného. Nejvíc mi asi vadí ta rutina. Každý den je úplně stejný jako ten předešlý. A to mě ubíjí. Než se Nikolka narodila, měla jsem hodně dynamickou práci. Často jsem cestovala, poznávala nové lidi a málokdy se nudila.

Teď se dny podobají jako vejce vejci. Ráda bych se vrátila do práce, ale problém je, že Nikolku by neměl kdo hlídat. Do školky ji nepřijmou a na soukromé zařízení nemáme dostatek financí. Je to prostě začarovaný kruh. Z toho jsem dost v depresích.

Mohlo by Vás zajímat:

Ivana (37): Po šesti letech na mateřské jsem se chtěla vrátit do práce. Nebude to ale tak snadné, jak jsem si myslela

Ráda bych vrátila čas

Kamarádky mi také moc nepomáhají. Nedávno se rozhodly, že když už jsou konečně otevřené hranice, pojedou na dva týdny do Thajska. Budou relaxovat, cestovat a poznávat nová místa. Jako správné kamarádky pozvaly i mě. Bohužel jsem musela odmítnout. „Moc ráda bych s vámi jela, holky, ale dva týdny jsou moc. Nemůžu Nikolku nechat tak dlouho samotnou," řekla jsem jim.

Bylo mi to moc líto, jela bych hned. Miluju cestování a odmítnout tuto nabídku bylo pro mě strašně těžké. Znovu se mi v hlavě začaly honit myšlenky, že kdybych mohla vrátit čas, ještě bych s mateřstvím počkala. Je pro mě těžké vidět všechny ty super matky, které si mateřství užívají. Zdá se mi, že je se mnou prostě něco špatně. Nebo ne?

Další příběhy ze života ➔

Mohlo by Vás zajímat:

Simona (37): S nevlastní dcerou mám úžasný vztah. Doufám, že to tak zůstane navždy

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.