Daniela (20): Před duchem mě chránila hudba. Když vypadl proud, zažila jsem děsivé chvilky

U nás bylo vždycky něco jinak. Domem se často linuly neznámé zvuky. Praskající podlahové parkety či noční rozsvícení světel nebylo nic neobvyklého. Někdy bych dala i ruku do ohně za to, že se v domě někdo prochází. Abych všechny ty zvuky přehlušila, naučila jsem se usínat za pomoci uklidňující hudby. Jenže nedávno nám vypadl proud a já zažila strašidelné chvilky.

Mohlo by Vás zajímat:

Hedvika (21): Babička měla v domě zlého ducha. Šokovalo mě zjištění, kdo by to mohl být

V domě máme ducha

Už jako dítě jsem vnímala, že je nás v domě víc. Sice jsem to našim nikdy neřekla, ale když jsem byla malá, podle všeho jsem viděla i ducha. Svěřila jsem se tehdy jen babičce a ta mi dala cennou radu: „Nikdy se ho nesnaž vyhnat. On si nakonec najde cestu sám." A tím jsem se snažila řídit. Nebudu zapírat. Strach z neznámého byl veliký.

Našla jsem útěchu v podobě uklidňující hudby. Od určitého věku jsem u ní usínala každý večer. Měla jsem dokonce pocit, že mě tóny hudby chrání před vším zlým. A kdo ví, možná to tak i bylo. U našich jsem zůstala bydlet i po škole. Nic mi u nich nechybí a nemám vyloženě důvod ke stěhování.

Hudbu na dobrou noc poslouchám dodnes. Je to tak zarytý zvyk, že si ji zapínám automaticky. Nedávno se ale stalo něco, co mě vrátilo znovu na začátek. Bylo deset hodin večer a domem se znovu rozezněl jeho druhý život. Bylo ticho, takže praskající parkety jsem slyšela víc než dobře. Naši byli ještě na zahradě, oni dva to být nemohli.

Mohlo by Vás zajímat:

Zdislava (62): V domě po tchánovi straší. Až když jsem našla jeho deník, zjistila jsem proč

Před vším zlým jsem se chránila hudbou

Nezkoumala jsem, co se za mými dveřmi odehrává, automaticky jsem si pustila cédéčko. Ulehla jsem do postele, složila si ruce na hruď, zavřela oči a doufala, že brzy usnu. Během třetí písničky ale přehrávač ztichl. Vstala jsem z postele, abych zjistila, co se stalo. Podle všeho vypadl v celém domě proud.

Můj strach vzrostl do obřích rozměrů, a tak jsem raději znovu skočila do postele. Peřinou jsem se přikryla až po bradu a modlila se za rychlé usnutí. V pokoji byla černočerná tma a já se bála jako nikdy v životě. Cítila jsem, jak mi strach sužuje celé tělo. A pak! Pak jsem ucítila, jak mi něco sedá na nohy.

Bylo to něco velmi těžkého, protože jsem nemohla nohy ani pokrčit. Začala jsem odříkat modlitbu, o které jsem ani nevěděla, že ji umím. Pak mě něco zatahalo za peřinu. Postupně ji ze mě stahovalo. Já se ale bránila zuby nehty. Vší silou jsem peřinu držela a tahala ji zpět k sobě. Chvíli jsme se přetahovali. Pak to ustalo.

Mohlo by Vás zajímat:

Marcela (18): V domě s námi žil duch malé holčičky. Musela jsem jí pomoci najít klid

Máme v domě nepřátelského ducha

Pár vteřin jsem těžce dýchala a čekala, co se bude dít. Cítila jsem, že to něco tam pořád je. Kolem mé postele někdo chodil. Bosé nohy dopadaly na podlahu. Kroky byly krátké, důrazné a pro mě v tu chvíli velmi strašidelné. Už už jsem cítila, že je postava u mé hlavy. Nakláněla se ke mně. Šla z ní zima a strach. Zavřela jsem oči, protože jsem si myslela, že je to moje poslední hodinka.

Cítila jsem i cizí dech. V tu chvíli jsem byla zcela odevzdaná. Když už to vypadalo na fyzický kontakt, začala hrát hudba. Táta zjevně nahodil pojistky. To, co mě ohrožovalo na životě, bylo najednou pryč. Zjevně se to leklo a zmizelo. Táta se přišel zeptat, jestli všechno mi všechno funguje. Já mu jen skočila kolem krku a objala ho. Dodnes nevím, co to bylo. Myslím si, že už nikdy nebudu schopna klidně spát.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (25): Moje sestra žije v domě, kde podle všeho straší, co mě překvapilo ještě víc, je, že jí to nevadí

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.