Evelína (23): Děda umřel, když jsem byla ve Francii. Věděla jsem o tom dřív, než mi to řekla mamka

Evelína (23): Děda umřel, když jsem byla ve Francii. Věděla jsem o tom dřív, než mi to řekla mamka
Zdroj: Unsplash

Evelína tušila, že smrt milovaného dědy je za dveřmi. V době, kdy už byl hodně starý a slabý, odletěla na měsíc do Francie. Den před návratem zažila podivný stav. Cítila se slabá, celé tělo jí vibrovalo. Pak Evelíně do mysli vstoupil děda, aby se rozloučil. Ona v tu chvíli věděla, že právě zemřel.

Šárka Žižková
Šárka Žižková 06. 05. 2022 15:30

Nikdy jsem nad ničím okolo nadpřirozena moc nepřemýšlela. Nebyl k tomu důvod. To až potom, co mi zemřel dědeček. V době, kdy už byl hodně starý, jsem odcestovala do zahraničí. A právě během mého krátkého pobytu ve Francii děda zemřel. Aniž by mi o tom někdo stihl říct, jasně jsem to cítila.

Věděla jsem, že děda umírá

Děda zemřel ve věku 89 let. To je myslím úctyhodný věk. V době, kdy jsem měla odletět na měsíční stáž do Francie, už na tom nebyl dobře. V nemocnici byl více než doma. Než jsem odletěla, šla jsem za ním. Byť se snažil tvářit statečně, byl najednou tak bezbranný. Pamatuji si jeho slova. „Pokusím se na tebe počkat," řekl unaveným hlasem.

„Už jsem ale hodně slabý. Nevím, jestli to zvládnu," dodal smutně. „Ty jsi silný dědo, určitě se ještě uvidíme," utěšovala jsem ho. Tehdy jsem dědu viděla naposledy živého. Odletěla jsem do Francie podle plánu. Předposlední den mého pobytu jsem se najednou cítila mizerně. Od rána se mi svíral žaludek a cítila jsem nervozitu.

Sama jsem ale nedokázala říct, z čeho to pramení. Odpoledne se můj stav zhoršil. Musela jsem odejít z jedné přednášky dřív a jít do postele. Ležela jsem slabá a unavená. Během krátké chvíle mi začalo vibrovat celé tělo. Brněly mi ruce a nohy. Chvílemi jsem měla pocit, jako kdybych byla pod vodou a docházel mi kyslík.

Vytušila jsem, že zemřel děda

Vybavuji si, jak jsem měla zavřené oči. Viděla jsem jen tmu. Do té tmy mi najednou vstoupil děda. Stál u mé postele a hladil mě po čele. „Nevydržím do tvého příjezdu. Moc mě to mrzí. Mám tě moc rád, ale už musím jít," řekl smířeným hlasem. Snažila jsem se o nějakou odpověď, ale neměla jsem na to sílu.

Pak vím, že jsem si sedla a pozvracela se. Zamotala se mi hlava a dala se do mě zimnice. Měla jsem velmi sucho v puse, rty se mi lepily. Během pár vteřin to ale odeznělo. Když jsem přišla k sobě, bylo mi zase dobře. Přehrála jsem si znovu celou situaci. „Děda..." hlesla jsem.

Podívala jsem se na hodiny. Bylo 13:33. Zvedla jsem telefon a volala mamce. Ta to ale nebrala. Stejně tak můj otec a sestra. Nikomu z rodiny se nešlo dovolat. Zkoušela jsem to celý den až do večera. Druhý den jsem měla letět domů. Když jsem přistála v Čechách, na letišti mě čekala mamka s tím svým smutným výrazem.

Děda za mnou přišel během umírání

Aniž by mi cokoliv řekla, věděla jsem, jakou zprávu pro mě má. „Děda umřel, vím to," řekla jsem místo pozdravu. „Jak to víš?" divila se. „Cítila jsem to. Bylo to včera kolem půl druhé," řekla jsem sebejistě. Mamka jen spráskla ruce a plakala. „Moc mě to mrzí kočičko," objala mě. „Děda se moc snažil na tebe počkat, ale už nemohl. Než umřel, mluvil jen o tobě," vzlykala.

„Tvrdil, že se s tebou ještě pokusí spojit, ale nikdo z nás tomu nerozuměl," dodala máma. A mě došlo, jak to myslel. Můj stav nebyl žádnou chvilkovou slabostí. Děda se se mnou přišel během umírání rozloučit. Nikdy na tebe nezapomenu, dědečku...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz

Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala

Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala

Související články

Další články