Inna (33): Prodělala jsem rakovinu děložního čípku. Teď děkuji životu za druhou šanci

Žádná žena nechce slyšet větu: „Máte rakovinu děložního čípku." Já si ji vyslechla před rokem. Nechápala jsem, jak to, že mě něco takového mohlo postihnout. Sportuji, nepiji alkohol, nekouřím a jím zdravě. Problém byl zjevně v mé hlavě. Teď jsem po operaci a věřím, že mám vyhráno.

Mohlo by Vás zajímat:

Eva (45): Přítele jsem kdysi odloudila od rodiny. Teď se k nim možná vrátí, jeho exmanželka má rakovinu

Zaskočila mě rakovina děložního čípku

Posledních osm let se snažím žít co nejlépe. Sportuji pětkrát týdně, jím zdravě, nepiji alkohol a s cigaretami jsem přestala před deseti lety. Jsem maminkou tříleté Bětušky a rakovina mě velmi překvapila. Víme o ní, čteme o ní a známe mnoho příběhů. Vždycky si ale člověk tajně říká, že jemu se to stát nemůže.

A ono může. I mě se to stalo. Největší šokem pro mě je, že jsem chodila na pravidelné gynekologické prohlídky. Jasně, někdy to bylo po půl roce, jindy po roce. Ovšem nikdy to nebylo tak dlouho, abych si mohla říct, že jsem něco opravdu zanedbala. O tom, že mám rakovinu děložního čípku, jsem se dozvěděla na konci minulého léta.

Když mě doktorka upozorňovala, že se jí něco nezdá, doufala jsem, že mám třeba jen výtok nebo cysty. Jakmile se uzavřelo kolečko vyšetření a já začínala něco tušit, znejistěla jsem. Najednou mi mé dosavadní problémy přišly tak malicherné. Nevím jak vy, ale když se řekne rakovina, hned vidím chemoterapie a utrápeného člověka.

Mohlo by Vás zajímat:

Alžběta (55): Rakovina mi vzala víc než jen vlasy, přišla jsem i o manžela. Hledání smyslu života je pořádně náročné

Operace se zdařila

Já ale měla štěstí v neštěstí. Vše bylo zachyceno včas a já šla na operaci. Neříkám, že jsem se nebála. Ale měla jsem naději, že budu v pořádku. Nejhorší bylo odejít od své tehdy dvouleté dcery a manžela. Zrovna jsme měli doma menší krizi a já zamýšlela odchod, ale rakovina, ta vás přivede k tomu, že svůj život přehodnotíte.

V den operace jsem si slíbila, že pokud všechno dobře dopadne, začnu žít jinak. Budu se radovat z maličkostí a budu se věnovat své rodině ještě o něco víc. Protože právě v momentu, kdy máte strach, že umřete, si uvědomíte, co je pro vás důležité. A ono to dobře dopadlo.

Zákrok se zdařil na výbornou. Musela jsem na nějaký čas vynechat sport a věnovat se rekonvalescenci. Byl to současně čas na to, abych víc přemýšlela. Pomáhal mi i manžel Jirka (37), který se bál možná ještě víc než já. Oběma nám došlo, jak moc se milujeme a jsme pro sebe důležití.

Mohlo by Vás zajímat:

Jarka (60): Když mi lékař oznámil, že umírám na rakovinu, rozhodla jsem se k netradičnímu kroku. Jen nevím, jak to zvládnu

Učím se radovat z maličkostí

Je to už rok od operace a já se cítím skvěle. Sice ve mně už navždy zůstane strašák v podobě recidivy, ale to k tomu asi patří. Užívám si každý den. Věnuji se jak rodině, tak sobě. I když nevím, proč jsem při svém životním stylu dostala rakovinu, možná mě to mělo donutit zamyslet se. Říct si, že lpění na kravinách či materiálních věcech není pro život důležité.

Nechtěla jsem si poslední roky připustit, že žiji ve stresu a pořád se za něčím honím. A ono to nakonec dohonilo mě. Děkuji životu za další šanci. A vám, ženský, vám doporučuji, choďte na pravidelné gynekologické prohlídky. Kdybych na ně nechodila, možná už tady nejsem. Berte to jako radu od ženy, která porazila rakovinu!

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Rakovina děložního čípku: Zjistila jsem to náhodou, lékař se mě ale zdráhal testovat, vypráví Nikola

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.