Jana měla veliké štěstí. Tchyně jim přenechala svůj prostorný byt jako svatební dar. Jenomže si nechala klíče a chodila je bez pozvání navštěvovat. A jednou Jana zjistila, že jim někdo vydrhnul celou kuchyň...
Byla jsem Heleně (62) za to gesto velice vděčná. Přenechat nám svůj milovaný byt muselo být těžké rozhodnutí. Zároveň to byl určitý závazek pro mě. Jak se ale ukázalo, bytu se vzdala jen částečně. Měla v úmyslu se v něm zjevovat i ve chvílích, kdy jsme nebyli doma.
Dostali jsme úžasný byt
Když jsem se začala vídat s Michalem (31), zamilovala jsem si i byt jeho rodičů. Velké prostory, výhled na řeku a prosklená stěna v ložnici... Ani ve snu by mě nenapadlo, že od toho bytu jednou dostanu klíče. Tchyni jsem málem ruce zulíbala a hned po nastěhování jsem jí ve všem vycházela vstříc.
Přála si, abychom v bytě nechali starožitný nábytek, protože ho neměla kam dát. Stejně tak to bylo se záplavou květin. Neměla jsem s tím problém. Když jsem vymalovala kuchyň, Heleně se ta barva vůbec nelíbila. „To je takový nevkus!“ nechala se slyšet. Mrzelo mě to a její ostrý tón mě zaskočil. Začala jsem být obezřetná a snažila se tu dámu z jejího bývalého bytu nenápadně a slušně vystrnadit.
Ona ale chodila třikrát týdně na návštěvu a bez pozvání. Potom mě kritizovala, že její byt neudržuji v čistotě. Měla pravdu, ten den byl v kuchyni trochu větší nepořádek. „Necháváš to tu úplně ladem, Janičko. Vždyť to tu bude za chvíli úplně zašlé!“ pronesla vážně.
Tchyni jsem načapala před naším bytem
Nejsem žádná bordelářka, ale doma si chci uklízet po svém a kdy se mi zachce. V práci toho mám nad hlavu a po večerech opravdu nemám chuť drhnout kachličky.
„Lásko, tady se to dneska jen leskne, jak ty to děláš...“ řekl jednou u snídaně Michal. Rozhlédla jsem se nechápavě kolem sebe. Měl pravdu, bílá kuchyňská linka vypadala pořád jako naleštěná. A přitom jsem poslední dobou neměla na větší úklid vůbec čas.
Následující den se mi udělalo v práci nevolno, musela jsem si zabalit věci a jet domů. Na schodech jsem se zarazila, protože z našeho bytu právě vycházela tchyně. Potichu jsem si stoupla na balkón a nenápadně pozorovala, jak si ta bláznivá ženská odnáší kýbl, mop a hromadu čistidel. Když odešla, ještě dlouho jsem tam stála a nemohla tomu uvěřit!
Kamarádka mi radí, ať nechám tchyni uklízet dál
Doma jsem našla zářivou podlahu a umytá okna v obýváku. Michal se cítil trapně, když jsem mu o všem pověděla. Svoji matku miluje a po smrti otce se snaží, aby se cítila potřebná. Já ale vyžaduji respekt k soukromí a tlačím na manžela, aby Heleně domluvil.
Moji kamarádku jsem tím ovšem velice pobavila. Za takovou uklízečku, co pracuje tajně a zdarma, by prý byla vděčná. Já se na to ale nedokážu podívat s humorem. Připadá mi ponižující, že se ta osoba prochází v našem bytě a drhne naši špinavou vanu...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.