Justina (18): Vyvolávaly jsme samotného Satana, pak nás pronásledovaly černé kočky

O vyvolávání duchů se říká ledacos. Někteří tomu nevěří, ale vnímají to jako hru. Pak tu jsou tací, kteří věří, že se dá vyvolat duch zemřelého. Byla jsem součástí takového vyvolávání. Nic vyloženě děsivého se sice nestalo, ale příhoda mi utkvěla v hlavě.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (28): Sestra mi přiznala, jakého obřadu se zúčastnila. Teď se obě bojíme, co bude dál

S kamarádkami jsme vyvolávaly duchy

Když mi bylo čtrnáct let, patřila jsem do holčičí party. Byla tam Veronika, Monika a dvojčata Markéta a Vendula. Vůdcem naší party byla drsná Veronika. Co řekla, to platilo. Všechny jsme jí zobaly z ruky. Takže když jednou řekla, že se budou vyvolávat duchové, bylo jí jedno, že se někdo bojí. Musely jsme poslechnout.

V tom čase jsme měly letní prázdniny a s tím byla spojená prodloužená večerka. Veronika chtěla využít, že jsou její rodiče na koncertě a pozvala nás k sobě domů. Nejprve jsme jen tak klábosily a pak vyřkla svoje přání: „Co takhle vyvolat nějakého ducha?" A čekala na naše reakce. Všechny holky, tedy až na mě, natěšeně vyjekly svůj souhlas.

„Nemyslím si, že je to rozumný nápad," namítla jsem. „Tady se někdo bojí," vysmála se mi. „Nebojím se, jen to není hra na zabití nudy," reagovala jsem podrážděně. „Tak jdi, když se bojíš," hnala mě pryč. To jsem nemohla dopustit, a tak jsem zůstala. Veronika vytáhla starou desku na vyvolávání duchů, kterou měla po své babičce.

Mohlo by Vás zajímat:

Stáňa (24): Nikdy jsem nevěřila na duchy. Pak jsem při jedné seanci zahlédla v zrcadle něco příšerného

Vyvolávaly jsme samotného Satana

„Koho vyvoláme?" hodila do pléna Veronika. „Co samotného Satana?“ špitlo jedno z dvojčat. „To je nápad," pochválila ji Veronika. Mě akorát tak polilo horko. Zatáhly jsme závěsy a zapálily svíčky. Usedly jsme do kruhu a spojily si ruce. „Musíme se propojit," řekla důležitě Veronika. „Opakujte po mě," vyzvala nás.

„Satane, přijď mezi nás," začala a my to poslušně třikrát zopakovaly. Poté jsme čekaly, co se bude dít. Do ticha, které v místnosti panovalo, se ozvalo škrábání na okně. V řadě vedle sebe tam sedělo šest černých koček. Mňoukaly všechny najednou. „Dívejte," ukázala prstem Monika. Když jsem viděla kočky za oknem, dostala jsem strach.

„Jak se sem dostaly? Vždyť bydlíte v osmém patře," divila jsem se. Viděla jsem, že kamarádky se bojí. „Podívejte na hodiny," pronesla jsem do ticha. Byl na nich čas 6:66, což byla veliká zvláštnost. „Myslím, že je tady," řekla se strachem v hlase Veronika. „Co teď?" špitla jsem.

Mohlo by Vás zajímat:

Valérie (35): Kvůli čarodějnickému kouzlu se nám narodilo zvláštní dítě. Doufám, že ho jednou budu milovat

Už nikdy nebudu vyvolávat duchy

„Já se bojím," řekla Vendula. Jejím slovům jsem naprosto rozuměla. „Odvoláme ho," řekla jsem důrazně. Znovu jsme se spojily a použily mantru pro odvolání. I když bylo po všem, kočky seděly dál na parapetě. „Chci pryč," pronesla Markéta. Sebraly jsme se a z bytu odešly. Veronika zůstala sedět jako přikovaná. Cestou domů jsem si všimla, že jedna z těch koček jde za mnou.

Seděla před naším domem několik dní. To samé mi později řekly i holky. S každou z nich šla domů kočka. Když jsme za pár dní mluvily s Verčou, řekla nám, že se z těch hodin začalo v noci kouřit. Její rodiče je museli vyhodit. Kočky měla na okně ještě asi měsíc. Její matce se prý začalo dělat v bytě zle a otec propadl alkoholu. Po čase se museli odstěhovat. Pak se daly věci zase do normálu. Doufám, že se Veronika poučila. A už nikdy nebude vyvolávat duchy.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (20): Před duchem mě chránila hudba. Když vypadl proud, zažila jsem děsivé chvilky

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.