Kristýna (40): Po manželově smrti jsem přeci jen našla novou lásku. Bohužel náš vztah nejspíš nemá budoucnost

Smrt životního partnera pro mě byla tragédie. Musela jsem najednou zastat i roli tatínka. Měli jsme totiž s Emilem dva kluky - dnes už desetiletého Jakuba a šestiletého Matyáše. Odchod jejich otce je citelně zasáhl.

Mohlo by Vás zajímat:

Vanda (22): Mám strašný strach. Kvůli nemoci, která mi zabíjí mámu, nechci mít děti

Po smrti manžela jsem zůstala sama se syny

Mým největším snem byla šťastná rodina. To se mi splnilo. Radikální změna nastala v den, kdy Emil zemřel. Byl ve špatnou chvíli na špatném místě. Stal se účastníkem dopravní nehody, kterou nepřežil. Ze dne na den jsem se musela vzchopit. Být zde pro svoje syny.

Já sama si nedokázala představit, jak strávím zbytek života bez Emila. Musela jsem se otáčet za dva. Vést kluky správným směrem. Čas na sebe samu mi nezbýval. Mamka mi často kladla na srdce: ,,Nechci ti nic říkat, ale měla by sis najít chlapa. Přece nezůstaneš navěky sama. Emil by to jistě pochopil.“

Já na nic takového neměla ani pomyšlení. Kdo by mohl být lepší než Emil? Tolik jsme si rozuměli. Po dvou letech se kluci docela srovnali. O taťkovi už nemluvili jen se slzami v očích. A právě tehdy mi život přihrál do cesty Tomáše. Na první pohled zamlklý čtyřicátník působil plaše a nesměle. Vlastně mi tím připomínal Emila.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (34): Seznámila jsem se s přítelovou bývalkou. Jaká to byla chyba, vím až teď

Našla jsem si rozvedeného muže s dítětem

Začali jsme se často scházet. On měl ve výhradní péči syna. Tomík (11) mu zůstal poté, co si jeho manželka po porodu uvědomila, že být matkou vlastě vůbec nechce. Syna tudíž od mimina vychovával sám. Když jsem si byla jistá, že za to Tomáš stojí, rozhodla jsem se, že naše kluky seznámíme. První setkání se příliš nepovedlo. Tomáš si mých kluků skoro nevšímal.

Tomík zase pro změnu vůbec nereagoval na mě. Byla jsem z toho dost v rozpacích. Mamka ale říkala: ,,To chce čas. Pro všechny je to nová situace.“ Neházela jsem tedy flintu do žita. Setkání od setkání bylo lepší, ale pořád tomu něco chybělo. Tomáš se věnoval jen svému synovi a ti moji pro něj byli neviditelní. Když jsem se Tomášovi svěřila se svým trápením, tvrdil, že to není pravda.

My jsme si jako partneři rozuměli, ale jen bez dětí. Jakmile jsme byli všichni pohromadě, nedalo se to. Tomík mým klukům nepůjčoval hračky, choval se k nim nadřazeně. Tomáš vždycky dělal, že to nevidí. Neměla jsem z toho vůbec dobrý pocit. Jednou se mě dokonce Kuba zeptal: ,, Mami, proč nás Tomáš nemá rád? Co jsme mu udělali?“

Mohlo by Vás zajímat:

Jáchym (33): S přítelkyní jsme se shodli, že nechceme děti. Netušil jsem ale, jak se to vyvrbí

Naše děti se pod jednou střechou nesnesou

,,Nic miláčku, vůbec nic. Jen to chce asi více času, abychom si na sebe zvykli,“ utěšovala jsem syna. Byla to lež. Sama jsem tomu nevěřila. Na Tomášovi bylo patrné, že se hodlá starat jen o své dítě. Rozhodla jsem se s ním o tom promluvit. ,,Proč nemáš rád moje kluky?“ zeptala jsem se jednou večer. ,,Já je přece mám rád,“ opáčil.

,,Tak proč si s nimi nepovídáš? Proč na Vánoce kupuješ dárky jen Tomíkovi?“ zajímala jsem se dál. ,,Je to přece moje vlastní dítě!“ ohradil se. Nemůžu říct, že by byl na moje kluky zlý. Jen je vůbec nebere na vědomí. Když nedávno přišel s návrhem, abychom začali bydlet všichni spolu, neradovala jsem se. Vůbec mi ta představa nedělá dobře. Naše děti se rády nemají. To jen já a Tomáš. Myslím si, že už si kluci zažili dost. Vzdám se svého štěstí pro to jejich. Teď už to jen říct Tomášovi...

Mohlo by Vás zajímat:

Lenka (36): Chci se rozejít s přítelem. Nejvíc tím bohužel raním člověka, kterého miluji nade vše

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.