Lenka zůstala po smrti svého manžela sama se synem. Maty tátovým odchodem hodně trpěl. Trvalo roky, než se poprvé usmál. Dopomohl mu k tomu zcela cizí muž, se kterým Lenka nakonec začala chodit. Má to ale jeden háček. Ač Maty je novým "tatínkem" nadšený, Lenka se do něj nedokáže zamilovat.
Matyho (9) otec zemřel, když byly synovi čtyři rok. Byla to tragédie, která s Matyho dušičkou velmi zacloumala. Trvalo roky, než se z něj znovu stal veselý klučík. Pomohl mu k tomu můj nový přítel Radek (43).
Syn se po otcově smrti uzavřel
Po manželově smrti jsem byla přesvědčená, že už nebudu schopna svoje srdce nikomu tak otevřít. Nevěřila jsem, že bych se mohla ještě někdy zamilovat. Zaměřila jsem se na syna, který byl smrtí svého tatínka zdrcený. Děti takovou tragédii prožívají v jiných rozměrech než my, dospělí. Žádné slovo pro ně není útěchou.
První dva roky chodil jako tělo bez duše. Ve školce si s nikým nechtěl hrát, seděl sám v koutě a čekal, až půjde domů. Když už byl doma, stejně jen tiše seděl a utápěl se ve svých myšlenkách. Všichni mi říkali, abychom navštívili psychologa. Já to odmítala. Věřila jsem, že to spolu zvládneme. Když nastoupil do školy a poznal nové kamarády, trochu se to zlepšilo.
Stále to ale nebyl ten veselý kluk jako v době, když žil jeho otec. Bála jsem se, že už takový zůstane. Uzavřel se i přede mnou. Bylo těžké k němu najít cestu. Trápilo mě, že mu nemám jak pomoci. Chyběl mu táta, který už se nikdy nevrátí. Celkově mu scházel mužský vzor. Někdo, ke komu bude vzhlížet.
Konečně jsem ho viděla se smát
Pak přišel den, kdy jsem zahlédla syna, jak se směje. Každou sobotu ráno k nám jezdil pán s čerstvým mlékem. Vždycky to vyřizoval manžel, takže já toho muže viděla poprvé. Projížděl naší ulici a vyzýval obyvatele, aby si koupili mléko nebo tvaroh. Maty mě prosil, abych mu koupila nějaký sýr, že má na něj chuť. Vyběhla jsem tedy za mužem a syn se mnou.
Hned se dal s mužem do řeči. Ten mu ukázal kouzlo s korunou a Matymu se to velmi líbilo. Tak moc, že se smál. Byla jsem štěstím bez sebe. Když přiběhl domů, jásal. ,,Mami, ten pán je hrozně srandovní. Mohl by k nám přijít na oběd?“ žadonil. ,,Proč proboha? Vždyť ho ani neznáme,“ reagovala jsem překvapeně. ,,Moc se mi líbí, proto,“ řekl Maty.
Další sobotu jsem si hlídala, kdy muž zase pojede. Připadala jsem si jako blázen, když jsem ho zvala na oběd. K mému překvapení ale souhlasil a ještě přislíbil, že s sebou vezme víno. Nechápala jsem, v jakém světe žijeme. Maty byl natěšený. Uklidil si pokoj a pomohl mi s obědem. V poledne zazvonil zvonek a syn stál ve dveřích jako sluníčko.
Syn miluje mého přítele víc než já
Celé poledne a odpoledne si povídali převážně spolu. Radek, tak se mlékař jmenoval, byl skvělý bavič. Maty se řehtal, až se málem počůral. Já se přistihla, že se vlastně také bavím. Po tolik letech smutku to byla velmi příjemná změna. Stalo se z toho pravidlo. Radek k nám chodil každou sobotu na oběd. Po čase jsme začali podnikat společné výlety.
Bylo mi s ním dobře. Byl hodný, pozorný a pro Matyho velmi důležitý. Téměř rok jsem tomu dávala šanci. Čekala jsem, kdy se do něj i já zamiluji. Jenže ono to pořád nepřicházelo. Brala jsem ho spíše jako kamaráda, i když jsme spolu spali. Nedávno mi došlo, že to nemá budoucnost. Maty ale přišel s přáním, abych si ho vzala. Bere ho jako tátu. Mám mu říct, co plánuji? Nebo se pro syna obětovat?
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.