Martu přestalo bavit, jak musí pořád chodit upravená. Bralo jí to energii, čas i peníze. Před padesátými narozeninami se rozhodla, že se vrátí ke své přirozené kráse. Cítila se skvěle. Jedna věc jí ale kazí radost.
Vždycky jsem o sebe pečovala. Můj ranní zkrášlovací rituál trval i hodinu. Bez make-upu a načesaných kadeří jsem neopustila barák. Vydržela jsem se mučit až téměř do padesáti. V tom věku mi došlo, že už si nemusím nic nalhávat. Bylo na čase ze sebe přestat dělat mladici.
Celý život jsem musela být reprezentativní
Slávek (53) se mnou vždycky všude pyšnil. Byla jsem reprezentativní typ. S postavou jsem nikdy problém neměla, takže k naprosté dokonalosti mi chyběl jen perfektní look. Každý den, dlouhých třicet let, jsem vstávala o dvě hodiny dříve a hodinu strávila v koupelně.
Bylo třeba nanést dvě vrstvy make-upu, udělat pořádné oční linky. Mám dlouhé husté vlasy, takže i s nimi jsem musela každé ráno kouzlit. Slávek miloval moje drdoly, protože mám ostré rysy. Podle jeho slov mi takový účes dodával na temperamentu. Už však neviděl, kolik času nad tím strávím. Byl to železný zvyk, který jsem dělala automaticky, aniž bych o tom víc přemýšlela.
Kamkoliv jsme s manželem šli, musela jsem být 100% upravená. V mé šatní skříni se nachází spousta kostýmků a šatiček. Slávek vždycky trval na tom, že musím budit dojem upravené dámy. Já s přibývajícím lety cítila, že mi to přestává vyhovovat. Vždycky, když jsme se někam chystali, znamenalo to pro mě dlouhé přípravy. I když šlo jen o obyčejný oběd u manželových rodičů.
Chtěla jsem se vrátit k přirozenému vzhledu
Začalo mě to obtěžovat. Navíc jsem každý měsíc chodila na melír a nehty. Ze začátku mě to bavilo, protože to byl i jistý druh odpočinku. Po letech se z toho ale stala otrava a ztrátu času a peněz. Kolem svých 45 let jsem se rozhodla, že si nechám melír odrůst a vrátím se ke své barvě.
Slávek je na muže velmi všímavý, takže jakmile byly vidět první odrosty a bohužel i šediny, chytal se za hlavu. ,,Zlato, nechci ti nic říkat, ale měla bys jít ke kadeřnici. Máš šediny,“ hrozil se. ,,Mám pro tebe novinku. Vracím se ke své původní barvě,“ odbyla jsem ho a on se chudák zděsil. ,,Tvoje původní barva je šedivá?“ poznamenal ironicky.
Byla jsem odhodlaná v nové image setrvat. Přišla jsem si najednou víc jako žena. Jako by se pomalu klubalo na povrch moje skutečné já. Postupně jsem začala obměňovat šatník. Místo kostýmků nosila džíny a trička. Podpatkové boty vystřídaly tenisky či obyčejné plátěnky. Velmi rychle jsem zaregistrovala, že to Slávkovi vadí.
Ukázalo se, jak moc je manžel povrchní
Když mě tři měsíce nikam nezval, začala jsem pátrat. ,,Proč už spolu nikam nechodíme?“ vznesla jsem dotaz. S odpovědí chvíli váhal. ,,Marto, vždyť se na sebe podívej. Jsi šedivá, přestala ses výrazně malovat. A to tvoje oblečení? To je prostě strašný,“ spustil. ,,Tak o tohle jde? Ty se za mě stydíš?“ udeřila jsem na něj a jeho výraz mi odpověď nabídnul sám.
Chvíli jsem bojovala sama se sebou. Mám ze sebe znovu dělat něco, co nejsem? Nebo se budu řídit sebou a svými pocity a potřebami? Zvítězila druhá varianta. Slávek se ke mně choval odměřeně, někdy dokonce opovržlivě, ale já vydržela. Po čase si zvyknul a přijal moje rozhodnutí. Nakonec to dělám tak, že se maluji a oblékám o něco lépe jen na významné události. To na mně pak Slávek může oči nechat. Trochu smutné zjištění, jak moc povrchní manžel je.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.