Když se Miroslava seznámila s Romanem, vše šlo poměrně rychle. On měl vlastní firmu a stres, který v práci zažíval se začal projevovat. V noci se budil a šel klidně dělat palačinky. Miroslava si velmi rychle uvědomila, že je náměsíčný. Už to začínalo být ale nebezpečné.
Když jsem kdysi viděla film, ve kterém byl někdo náměsíčný, nenapadlo mě, že si to zkusím na vlastní kůži. V reálném životě to zase taková sranda není.
Starší muž
Vždycky mě přitahovali starší muži. Svého otce jsem pořádně nepoznala. Možná mi v životě role otce chyběla natolik, že jsem si kvůli tomu hledala starší muže. Na jednoho takového jsem narazila v knihkupectví. Stál u pokladny přede mnou. Když zaplatil a odcházel, nechal u pultu položenou peněženku. Běžela jsem za ním, abych mu ji dala.
Moc mi děkoval a rovnou pronesl: „Šla byste na kávu?“ Byl moc pohledný. Tipovala jsem ho na něco přes čtyřicet let. Roman byl vtipálek a já se nepřestávala smát. Po pár schůzkách, kdy jsme se více poznávali, se přiznal, že se mu velice líbím. Velmi mě to potěšilo. Spadnul mi kámen ze srdce, nebyla jsem si zcela jistá, na čem si u něj stojím.
Začali jsme spolu být skoro denně. Velmi rychle jsem pochopila, že žije hektický život. Měl menší firmu, která ho stála poměrně dost času a stresu. I tak si na mě vždycky našel čas a uměl si ho se mnou parádně užít. Občas nebylo zcela lehké náš společný čas naplánovat, a tak došlo na společné bydlení.
Byl náměsíčný
Vypadalo to na slibný vztah. Roman byl vyspělý, už si něco zažil. Už nenaháněl ženský po barech. Chtěl se usadit. Doma jsme se potkávali jen večer, ale já to respektovala. Všechno mi řekl dopředu, takže jsem nemohla říct ani slovo, že má málo času. Navíc přislíbil, že se to v dohledné době změní, protože najme více zaměstnanců a jemu se uleví.
Přišlo období, kdy toho měl v práci skutečně nad hlavu. Byl ve velikém stresu. Jednou v noci jsem se vzbudila s pocitem, že je vedle mě prázdno. Šla jsem za světlem do kuchyně. Roman tam seděl a vypadalo to, že dělá palačinky. „Víš, kolik je hodin? Co to tady vyvádíš?“ zeptala jsem se.
S nepřítomným pohledem něco zamumlal. Nebylo mu moc dobře rozumět. Chytla jsem ho za ruku a vedla ho do postele. Když jsem mu to ráno říkala, vůbec si nepamatoval, že se něco takového stalo. Další noc to bylo stejné. Jen s tím rozdílem, že nedělal palačinky, ale připravil si kýbl, že jde vytírat. Pojala jsem podezření, že je náměsíčný.
Byl nebezpečný sám sobě
Vždycky ráno jsem mu říkala, co v noci vyvádí. Nevěřícně na mě koukal a nevěřil mi. Když se to opakovalo, už jsem tušila, že má problém. Když byl náměsíčný, šel dělat věci, na které jindy nemá čas. Nebo aspoň tak mi to připadalo. Jenže jednou v noci mu šlo o život. Rozhodl se, že bude mýt okna.
Bydlíme v osmém patře. Když jsem se vzbudila zimou a Roman nikde, vylítla jsem jako střela z postele. Stál na žebříku a myl okna. Už jsem měla v ruce připravený telefon, že ho natočím, aby mi to ráno věřil a svůj problém začal nějak řešit. Když slézal ze žebříku, uklouzla mu noha. Zavrávoral a jen tak tak nespadl dolů. Okamžitě jsem ho odvedla do postele.
Ráno jsem mu video ukázala. Nechtěl mi věřit, ale video bylo jasným důkazem. Stres z práce mu naboural spánkový režim. Nakonec jsem k němu do firmy nastoupila já a o práci se dělíme. Uvidíme, zdali nebude třeba i odborné pomoci.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.