Natálie (30): Děti nám vzaly všechen volný čas. Trochu se bojím, jestli to manželství ustojí

Mít děti je jedna věc. Nezbláznit se z těch povinností je věc druhá. Máme s manželem dvě děti. I když je nade vše milujeme, my dva kvůli nim vůbec nemáme čas na sebe. Už ani nevíme, co to je zajít si jen tak do kina nebo na večeři. Náš vztah tím začíná velmi trpět.

Mohlo by Vás zajímat:

Irena (38): Přišli jsme o všechny přátele, protože nemáme děti. Ale my jsme je nikdy nechtěli

Co se narodily děti, nemáme na sebe s manželem čas

S Jirkou (35) jsme chtěli děti oba. Není to tak, že bychom je měli z nějaké společenské povinnosti. My je chtěli. Než se narodily, my dva jsme byli celkem aktivní. Já jsem chodila třikrát týdně cvičit a Jirka na fotbalové tréninky. Víkendy jsme trávili někde na horách nebo na wellness pobytu. Veškerý volný čas jsme si užívali sami.

Když se narodil Kuba (7), všechno se točilo kolem něj. Tři roky na mateřské jsem si celkem užila, ale návrat do práce byl jistým vysvobozením. Kluk chodil do školky a my s Jirkou jsme ještě jakžtakž fungovali jako pár. Je pravdou, že když jsme někam chtěli jít, hlídala tchyně. Takže jsme měli pořád pocit, že jsme svobodní.

Jenže čtyři roky po Kubovi se narodila Sandra (3). A to už byla jiná liga. Dávala nám první rok pekelně zabrat. S Jirkou jsme se u ní po nocích střídali, protože v jednom kuse plakala. U dcery jsem návrat do práce vyhlížela ještě zoufaleji než u syna. Měla jsem pocit, že nedělám nic jiného, než že přebaluji, kojím, uklízím a jezdím pro syna do školky.

Mohlo by Vás zajímat:

Vendula (39): Roky jsem tvrdila, že nechci děti. Byla to chyba, teď bych hrozně moc chtěla alespoň jedno

Všechno se točí kolem dětí

Jirka pořád říkal: „Vydržme to, až vyrostou, bude nám ještě smutno." Sotva ale děti povyrostly, mám pocit, že je to ještě horší. Kuba chodí do školy. Má dva zájmové kroužky, kam ho vozí ten, kdo má čas. Sandra chodí do školky a k tomu na hodiny mažoretek. Takže když zrovna neházím syna na fotbal, přešlapuji u tělocvičny a čekám, až Sandra dotančí.

Když přijdeme domů, uklízí se, dělají se úkoly a takové ty typické otravné domácí povinnosti. Jakmile děti ulehnou, my s Jirkou si každý doděláváme to svoje. On věci do práce a já kolem domácnosti. Kolem deváté večer usedáme k televizi. Pustíme si nějaký seriál a pak jdeme spát. A já jsem zjistila, jak mi to nevyhovuje.

Začíná mi chybět svoboda. Zajít si do kina, spát o víkendu do devíti hodin. Všechno se točí kolem dětí a jejich potřeb. I když jsme děti chtěli a nade všechno je milujeme, chybí nám čas pro nás dva. Tchyně se navíc nedávno odstěhovala do jiného města, takže už děti nepohlídá.

Mohlo by Vás zajímat:

David (59): Měli jsme s manželkou krásný život. Stačilo ale málo, aby se naše štěstí zhroutilo jako domeček z karet

Náš vztah trpí

Kolegyně mi radí, abych si občas zaplatila chůvu a s manželem někam vyrazila. Zkusili jsme to jednou a děti s námi skoro týden nemluvily. Nevíme, jak z toho kolotoče povinností ven. Nežádáme moc, jen trochu víc času pro sebe.

Náš vztah tím začal trpěl. Už na sebe vyjíždíme kvůli maličkostem. Jsme oba podráždění, protože stále dokola děláme věci, které musíme. Nikoliv ty, které sami chceme. Jezdíme sice s dětmi po výletech, dost aktivit podnikáme společně, ale jak se zdá, pro náš vztah je to málo. Bojím se, aby se nám to nestalo osudným. Nechci o Jirku přijít, chci s ním jen trávit víc času o samotě, ale kvůli dětem to zatím nejde. Snad to náš vztah ustojí.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Martina (34): Bouchla jsem do stolu a naplánovala dovolenou jako únik před povinnostmi. Po návratu je vše jinak

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.