Nataša (20): Chtěla jsem našim dokázat, že se o sebe postarám. Vydržela jsem to sotva půl roku

Co jsem vyšla ze školy, doma mě to hrozně štvalo. Naši mi pořád stáli za zády a hlídali, co dělám. Jako kdybych byla malá holka. Donutilo mě to jednat a najít si vlastní bydlení. Myslela jsem si, jak jim ukážu. Nedopadlo to dobře. Už po půl roce jsem jim klepala na dveře, abych se mohla vrátit.

Mohlo by Vás zajímat:

Hana (66): Po roce jsme syna požádali, aby nám přispíval na bydlení. Se zlou jsme se potázali

Naši se ke mně nechovali jako k dospělé

Mohla za to hlavně máma. Sotva jsem držela v ruce maturitní vysvědčení, už mě hnala do práce. „Musíš si něco rychle najít. Doba je těžká, musíš vydělávat," tvrdila. Táta ji v tom podpořil a já si ani ne tři týdny po škole musela najít práci. Sehnala jsem místo recepční v jedné menší firmě. Myslela jsem si, že právě to ze mě dělá dospělou.

Jenže doma se ke mně chovali pořád stejně. Ty věčné otázky: „Kde jsi byla? S kým jsi byla? Proč jsi nezavolala?" Tak ty mě prostě ničily. Měla jsem pocit, že jim do toho nic není. Na domácnost jsem přispívala a občas i něco udělala.

Rodičovská péče o můj soukromý život mě vytáčela. Táta navíc pořád poukazoval na to, jak plýtvám. Byl schopný po mě z odpadkového koše vytáhnout špatně vyškrábaný kelímek od jogurtu. „Víš, jak je dneska všechno drahé?" pronesl a skoro mě nutil to dojíst. Máma mi zase bez optání lezla do pokoje a hlídala, zda mám uklizeno.

Mohlo by Vás zajímat:

Helena (40): Manžel mě podrazil. Tajně dává synovi peníze za to, že vynese smetí

Odstěhovala jsem se a věřila, že našim ukážu

Jednoho dne můj pohár trpělivost přetekl a já se rozhodla odstěhovat. To oba vyšilovali. „Myslíš, že to všechno zvládneš? Platit nájem? Sama si nakoupit a uvařit?" bála se mamka. „Dávej si hlavně bacha na spotřebu elektřiny. Ta dneska stojí ze všeho nejvíc," poučoval mě táta. Vztek, že mi do toho zase kecají, jsem udržela pod pokličkou.

Našla jsem si byt a hned na začátku zaplakala. Musela jsem složit dva nájmy dopředu a vratnou kauci. Znamenalo to, že se budu muset následující měsíce uskromnit. Původně jsem si myslela, jak budu chodit s kámoškama pařit a nakupovat hadry.

Realita byla taková, že jsem byla ráda, že mám na jídlo a na cestu do práce. Našim jsem samozřejmě tvrdila, jak to všechno skvěle zvládám. Nemohla jsem dovolit, aby zjistili, že živořím. Utěšovala jsem se, že je to jen přechodná doba. Všichni tak přece začínali, lhala jsem si do kapsy. Jenže i následující měsíce jsem třela bídu s nouzí.

Mohlo by Vás zajímat:

Justýna (30): Rodiče mi dost divným způsobem naznačili, abych se odstěhovala. Já se ale vyštvat nenechám!

Musela jsem se vrátit domů

Když přišli na návštěvu a máma dovezla hrnec s gulášem, snědla jsem ho ten večer skoro na posezení. Bylo mi hrozně, ale pořád ne tak moc, abych jim řekla pravdu. K tomu mě donutil až tvrdý náraz na dno. Neměla jsem na nájem, na jídlo, na nic. Z práce do práce a pak sedět doma, pomalu ve tmě, abych zbytečně nesvítila.

Jeden celý měsíc jsem jedla skutečně minimálně. Dokonce jsem chodila po krámech a hledala, kde mají nějaké ochutnávky, abych si strčila něco do pusy. Nabízelo se jen jedno řešení. Sklopit uši a říct rodičům pravdu o tom, že jsem to nezvládla. Po šesti měsících bídy jsem se vzdala. Myslela jsem si, jak si svoje vítězství užijí, ale to se nestalo. Přijali mě s otevřenou náručí a slovy, že je to v pořádku. Pomohli mi postavit se na nohy. Doma se nastavila pravidla, která všichni akceptujeme. I když na sebe nejsem hrdá, díky bohu za takové rodiče.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Renáta (53): Manžel před lety vyhodil syna z domu kvůli drogám. Teď je z toho venku a žádá druhou šanci

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.