Nikola (20): Svou zesnulou tetu jsem neznala, ale mám pocit, že se mi stejně vloudila do života

Můj příběh asi nebude dostatečně strašidelný. Ani plný nevysvětlitelných záhad. Ale pro někoho možná bude zajímavý. To, co se mi stalo, mi nepřijde zcela normální, ale ani ne nemožné.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (24): Pro tátu byla smrt vysvobozením. Teď nad námi drží ochrannou ruku a někdy ke mně promlouvá

Ovládl mě nekontrolovatelný pláč

Vedu vcelku normální život dvacetileté holky. Už téměř rok chodím do práce. Živím se jako prodavačka v samoobsluze. I když už bych mohla bydlet sama, pořád žiji s rodiči pod jednou střechou. Všem to vcelku vyhovuje, takže není důvod zvedat kotvy. Už dva roky mám přítele Radovana (25). Ve svém volném čase sportuji a hodně čtu.

Můj život nevyčnívá z normálu. A i přesto se mi stalo něco, co mě nutí o životě přemýšlet jinak. Na jaře tohoto roku jsem prožila velmi zvláštní stav. Byl pátek odpoledne a já byla ráda za blížící se víkend. Seděla jsem u sebe v pokoji a přemýšlela, co podniknu. A právě v tu chvíli mě přepadl naprosto nekontrolovatelný pláč.

Z ničeho nic jsem se rozbrečela a nevěděla proč. Pláč nešel zastavit. Vzlykala jsem dobrých deset minut. I když už bylo venku relativně teplo a svítilo sluníčko, byla mi ochromující zima. Měla jsem ledové ruce a po těle mi běhal mráz. Chtěla jsem vstát z postele a vzít si svetr, ale nemohla jsem se ani pohnout. Jen jsem seděla a plakala.

Mohlo by Vás zajímat:

Alfréd (43): Náš dům stojí na starém pohřebišti. Mrtví nám dávají najevo, když chtějí mít klid

Zemřela mi vzdálená teta

Když mě takhle našla moje mamka, zalekla se, co se děje. „On snad někdo umřel?" pronesla vyděšeně. Já jen pokrčila rameny a modlila se, abych přestala plakat. Mamka si ke mně sedla a objala mě. Postupně se jí podařilo zahřát mě a následně i uklidnit. „Co se stalo?" vyptávala se. V tom zazvonil telefon.

Mamka ho došla zvednout. Slyšela jsem, jak s někým mluví, ale slovům jsem nerozuměla. Po chvíli se vrátila ke mně do pokoje. „Teta Lída právě zemřela," pronesla smutně. Já už byla schopna slov. „Kdo je teda Lída?" zajímalo mě. „To je tvoje velmi vzdálená teta. Vlastně mám pocit, že jste se nikdy neviděly," dodala a odešla z pokoje.

Najednou jsem se cítila velmi unavená, a tak jsem zalehla do postele. Prospala jsem zbytek pátečního dne a část sobotního dopoledne. Po probuzení jsem si uvědomila, že se mi zdál docela divný sen. Figurovala v něm postarší žena, která mi říkala, že teď už bude všechno dobré.

Mohlo by Vás zajímat:

Karolína (40): Děti tvrdily, že mají v pokoji zlého psa. Nevěřila jsem jim, dokud nenamalovaly ty obrázky

Myslím, že se mi teta vloudila do života

Od toho dne mám pocit, že je někdo pořád se mnou. Třeba nedávno. Stála jsem za kasou a nějaký hlas za mnou mi našeptával: „Mezi regály je zloděj. Dávej si pozor." Zbystřila jsem. Šeptem jsem to řekla ochrance a ta se muži začala věnovat. Později u něj nalezli nezaplacené zboží. „Jak jsi poznala, že je to zloděj?" zajímal se šéf. Já sama nevěděla. Jen jsem se řídila neznámým hlasem.

Tímto to ale nekončí. Radovan se poslední dobou choval víc než podezřele. Na naše schůzky chodil pozdě a v divném rozpoložení. A jednou se zase ozval onen hlas: „Podvádí tě. Nech ho jít." Odmítala jsem tomu věřit, ale nakonec jsem Radovana skutečně přistihla při nevěře. Ani nevím proč, dala jsem si do spojitosti tetinu smrt a hlas, který teď slyším. Myslím si, že se mi nějakým zvláštním způsobem vloudila do života. V principu mi to nevadí, jen by mě zajímalo, proč to dělá, když jsme se ani neznaly.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (32): Matčina vidina mi zachránila život. Nebýt jí, byla bych dnes mrtvá

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.