Bydlet ve starém domě je vždy určitý risk. Říká se, že taková stavení obývají duchové či jiné nadpřirozené bytosti. Oldřiška už jako malá věděla, že u nich něco takového je. Ovšem byla jediná, kdo tomu věřil.
Když jsem byla malá, rodiče mi nevěřili, že v domě straší. Nebojím se použít takový výraz, protože jiné vysvětlení pro to nemám. Už jako sedmiletá jsem tušila, že mám čest s něčím nadpřirozeným.
Podivné zvuky z půdy
Je to příběh starý desítky let, nicméně dodnes pro něj nemám vysvětlení. Bydleli jsme s rodiči ve staré vile, která pamatovala ještě první republiku. Často se v ní ozývaly zvuky, které neměly jasnou příčinu. Přicházely obvykle z půdy. Ať už šlo o šramocení, nebo prazvláštní pohyby a kroky. Můj táta tehdy razil teorii, že se tam skrývá myš.
Nastražil tam tedy pastičky a čekal, kdy se myška chytne. To se ale nikdy nestalo. Navíc nebylo nic rozkousané a nenacházeli jsme tam ani její bobky. Táta se ovšem ke své verzi upnul a nepřipouštěl si jinou možnost. Jen já věděla, že si zahráváme s něčím vyšším.
Můj pokoj se nacházel přímo pod půdou. Zvuky jsem tedy slyšela víc než jasně. Přišlo období, kdy mě v noci téměř pravidelně budily. Vždy jsem se snažila klidně ležet a rozluštit, co by to tak mohlo být. Většinou jsem stejně nakonec usnula.
V domě žilo nějaké neviditelné zlo
Pak ale přišla noc, kdy byly zvuky hlasitější a častější. Přecházelo to do burácení a cítila jsem z toho zlo. Prostupovalo to stropem až do mého pokoje, kde se rozhostila nepřirozená černočerná tma. To cosi jsem sice neviděla, ale hmatatelně jsem to cítila na dosah ruky.
Točilo se to uvnitř místnosti. Vydávalo to nepopsatelný šustivý až skučivý zvuk. Rozpínalo se to celým pokojem. Nenapadlo mě nic lepšího než skočit na stůl, který stál kousek od dveří. Sáhla jsem po vypínači a rozsvítila. To něco utichlo a rozplynulo se ve světle. V jedné vteřině bylo po všem. Zanechalo to jen nepříjemný pocit v mém nitru.
Zničehonic se ve dveřích objevila mamka. Prý se jí zdál sen, že jsem v nějakém nebezpečí, tak se na mě radši přišla podívat. Pohled na to, jak sedím na stole, jí na klidu nepřidal. Svůj zážitek jsem si ale nechala pro sebe. Nemělo smysl jí cokoliv říkat. Vlastně ani nebylo co. Ani já nevěděla, co se stalo.
Musím tu záhadu rozluštit
Tento scénář se opakoval ještě několikrát. Netušila jsem, jak dlouho to vydržím. Vysvobození přišlo v době, kdy otec změnil zaměstnání. Museli jsme se přestěhovat. Já byla neskonale šťastná. Vyměnili jsme si byt s babičkou, která bydlela ve městě, kde otec dostal práci. Už po pár týdnech si ale matce začala stěžovat.
Vyprávěla jí, že na půdě každou noc někdo je. Ba dokonce, že někdy přijde i k ní do pokoje. Prosila matku, aby přišla na to, o co se jedná. Babička po roce, co v domě žila, zemřela. Příčinou smrti byla údajně mrtvice ve spánku. Já mám trochu jinou teorii. Dnes se mám do domu vrátit a normálně tam žít. Zdědila jsem ho totiž po smrti rodičů. Musím té záhadě přijít na kloub.
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.