Paní Renatě velmi záleželo na tom, aby měla s dcerou Gabrielou vztah založený na důvěře a přátelství. Roky se jí to dařilo. S příchodem patnáctých narozenin se však Gabriela změnila. Už matku nepotřebuje a chce ukázat, že je samostatná. Gábina plánuje, že až jí bude osmnáct, tak se odstěhuje. Toho se Renata bojí ze všeho nejvíc.
Jsem matka sedmnáctileté Gabriely. Poslední dva roky mi dává najevo, že už mě nepotřebuje. A mě to rve srdce. Se slzami v očích se dívám na to, jak dospívá. Nejvíc mě děsí, že na své osmnácté narozeniny plánuje odchod z domova. Myslím, že to nepřežiji.
S dcerou jsem chtěla mít přátelský vztah
Moc jsem si přála, aby se mi podařilo vytvořit s Gabrielou přátelský vztah. Záleželo mi na tom, aby mi dcera věřila. Aby se nebála kdykoliv a s čímkoliv přijít a svěřit se mi. Pracovala jsem na tom od chvíle, co začala víc vnímat svět kolem sebe. Když jí bylo sedm let, zdálo se, že jsem na dobré cestě. Pro rady si chodila sama.
Když se mi devíti letech svěřila, že se jí líbí zlobivý Lukáš, vyslechla jsem si ji. První podprsenku jsme šly také koupit spolu. Když to poprvé dostala, byla jsem podpora na telefonu. Ten den jsme to náležitě oslavily dortíkem. Libovala jsem si, jak skvělý vztah máme. Manžel mi ale někdy naznačoval, že bych ji měla i vychovávat.
Přišlo totiž období, kdy se její chování změnilo. A to s příchodem patnáctých narozenin. S občanským průkazem se chvástala, že už je dospělá. „Teď jsi sama zodpovědná za své činy,“ pronesl výchovně manžel. Já v tom viděla víc. Viděla jsem dospívající dívku. A ne tu malou copatou holčičku s lízátkem v ruce.
V patnácti letech přišel zlom
Gábina začala zlobit. Nebyla jsem v jejím věku jiná. Také jsem chtěla chodit na diskotéky, malovat se a myslím, že jsem někde tajně kouřila za bukem. Nechtěla jsem, aby přede mnou měla tajnosti, takže jsem jí stále nabízela přátelskou ruku. Jednou si přála si oslavu narozenin. Ovšem už ne doma, ale v restauraci.
Mě se nápad líbil jen do chvíle, kdy mi řekla, že mě tam nechce. „Mami, byl by to trapas. Je to hospoda známé mé kamarádky, takže budeme i tak pod dohledem dospělé," začala. „Ty tam prosím nechoď," požádala mě. Píchlo mě to u srdce. To byla studená facka, kterou jsem nečekala. Moc jsem si přála tam být.
A mělo být hůř. Čekal ji první ples a já s ní chtěla vybrat šaty. Ani o to nestála. „My jdeme přece s holkami, žádná nejde s mámou. To by byl totiž trapas," pronesla. Já si malovala krásné odpoledne po obchodech, které zakončíme někde na zmrzlině. Jenže to by prý pro Gabču byla potupa...
Martina (35): Tchyně urazila mého syna i mě. Ta ženská k nám už nikdy nevkročí
Dcera se těší, až se od nás odstěhuje
Hořkost ze zklamání jsem spolkla. V sedmnácti jsem s ní chtěla otevřít téma sexu. Jen jí připomenout, že je třeba se chránit. Jaký šok jsem zažila, když mi řekla, že už to má za sebou. Když jsem se zeptala s kým, řekla mi, že mi do toho nic není. Nikdy jsem na dceru nebyla zlá, takže mi to nešlo ani v takovou chvíli.
A teď chodí s tím, že až jí bude osmnáct, odstěhuje se. Táta jí totiž slíbil, že dostane k výplatě stavební spoření a pořídí si byt. Snažím se ji přemluvit, že není kam spěchat. Ona to ale vidí jinak. Má prý pocit, že ji doma dusím. Nejvíce jí vadí, že chci věci dělat společně. I když jsem se stáhla, pořád trvá na tom, že chce od nás pryč. A já pořád pátrám, kde jsem udělala chybu, že se mnou moje dítě nechce být. Bude oficiálně dospělá, takže ji nemůžu doma držet násilím. Bojím se, co bude, až se odstěhuje.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.