Sandřin nevlastní otec Julián je Rom. Ona v tom nikdy neviděla problém. Vychoval ji jako vlastní dítě a vždy se na něj mohla spolehnout. Měla za to, že to pro dnešní společnost není problém. Ovšem když se Sandra s přítelem Jakubem rozhodli, že své rodiče seznámí kvůli svatbě, nastal problém. Jakubův otec odmítl takový sňatek posvětit. Důvod je právě Juliánův původ.
S Kubou (32) jsme spolu čtyři roky. Letos v létě jsme se měli brát. Chtěli jsme před svatbou ještě seznámit naše rodiče. Jeho máma s tátou však neskousli, že můj nevlastní otec je romského původu. Požehnání jsme od nich nedostali.
Můj nevlastní táta je romského původu
Svého biologického otce jsem nepoznala. Opustil mamku hned po mém narození. Vím jenom to, že jí ublížil a zachoval se jako srab. Mamka se však postavila na nohy. Vychovávala mě sama a nedala se tímto podrazem skolit. Když mi byly čtyři roky, našla si nového přítele Juliána (57). Nikdy jsem moc nepřemýšlela nad tím, že je vlastně tmavší pleti.
Julián je romského původu. Až dnes to vnímám víc než když jsem byla dítě. Tehdy mi to nepřišlo důležité. Zamiloval si mě a já ho přijala za svého tatínka. Sdílel se mnou všechny dětské strasti i radosti. První školní den to byl on, kdo mě, společně s mamkou, usadil do lavice. Když jsem někde spadla a odřela si koleno, on mi přispěchal na pomoc.
Když jsem povyrostla, občas se stalo, že nás někde kvůli otci nepřijali nebo měli divné řeči. V pubertě mi matka vysvětlila, že lidé jsou plní předsudků kvůli Juliánovu původu. Mně se jeho snědá pleť líbila a neviděla jsem v ní problém. Ten přišel teprve nedávno.
Rodiče mého přítele zamítli svatbu
Když mě Jakub loni požádal o ruku, začali jsme plánovat svatbu. Ke konci roku jsem přišla s nápadem, abychom konečně seznámili naše rodiče. Kuba se na to příliš netvářil, ale důvod svých obav mi neřekl. Naši s tím souhlasili, a tak jsme se rozhodli zajít na společný oběd. A ten dopadl katastrofálně.
Budoucí tchán Luboš se zachoval jako naprostý hulvát. Sotva jsme usedli ke stolu, mého otce si přísně prohlížel. Nechápala jsem, co se mu nezdá. Ještě než nám stihli přinést jídlo, strhla se ostrá výměna názorů. „Takže vy jste cikán?" ťukal tchán prsty do stolu. Otočil se na Jakuba a začal: „Chceš mi říct, že si máme do rodiny pustit cikána?“ Na odpověď vlastně ani nečekal.
„Tak to teda ne, chlapečku. Tu holku si vezmeš jedině přes moji mrtvolu. Já tohle v rodině nechci," řekl a bouchl pěstí do stolu tak, že se většina lidí v restauraci otočila k nám. „Tati, co blbneš?" snažil se ho utišit Jakub. „Vždyť na tom přeci nezáleží," řekla jsem nahlas. „Tobě možná ne, holčičko, ale mně jo. Záleží mi na tom, koho mám v rodině a co si o mně lidé budou říkat. Nenechám si zničit pověst," dodal a mně bylo táty líto.
Svatbu jsme odložili
„Ani já nechci, aby si dcera brala někoho, kdo je plný předsudků a odsoudil člověka dřív, než ho poznal," reagoval můj otec. „Odcházíme," zavelel tchán. My ostatní tam zůstali mlčky sedět. Máma to nevydržela a rozbrečela se. Jakub se za svého otce omlouval. Já jen seděla a snažila se pochopit, proč je tak velký problém, že je můj táta Rom.
Uběhl nějaký čas a tchán si stojí za svým názorem. Je samozřejmě několik možností, jak se zachovat. Nepozvat Kubovy rodiče a doufat, že se časem umoudří. Nebo svatbu nemít a žít jako doteď. Musím říct, že to, co se stalo, jsem neočekávala. Měla jsem za to, že je dnešní doba vyspělá a tolerantní. Julián je slušný člověk, který má jen jinou barvu pleti. Zatím jsme svatbu odložili, ale nemyslím si, že je to dobře. Takhle má Luboš pocit, že zvítězil a my se jím nechali zastrašit.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.