Šarlota našla v parku v křoví kabelku. Neřešila, čí je, a vyházela obsah. Takovou značkovou krásku chtěla jen pro sebe – pak ale začala pravidelně slýchat nářek nějaké ženy.
Šla jsem v noci parkem, když na mě něco zasvítilo v křoví pod lampou. Bylo to logo drahé značkové kabelky, po které jsem vždy toužila. Vyhodila jsem obsah a tašku si nechala – to jsem ale neměla dělat.
Obsah kabelky jsem vyhodila a vzala si ji domů
Vracela jsem se domů z kina a krátila si cestu parkem. Pospíchala jsem, abych byla brzy na ulici plné lidí, když mi zrak padl do křoví. Zahlédla jsem tam zlaté logo svojí vysněné značky, na kterou bych sotva měla peníze.
Rozhlédla jsem se a pak si kabelku nenápadně přitáhla nohou. Zloděj asi neměl tušení, o co jde. Padělek bych poznala, šlo o originál! Peněženka byla samozřejmě vybraná, ale doklady zůstaly. Zaváhala jsem, protože jsem nechtěla kabelku dávat z ruky.
Nebylo to ode mě hezké, nicméně jsem peněženku nechala na místě a spěchala s kabelkou pryč. Další den jsem si ověřila, že jde o originál a začala ji hrdě nosit. Je ale pravda, že mě tížil divný pocit – asi svědomí. Říkala jsem si, co se vlastně dotyčné stalo? Radost z úlovku ale převládala.
Začala jsem slýchat řev, křik a pláč
Další večer jsem se opět vracela domů, parku jsem se pro jistotu vyhýbala. Najednou se za mnou ozval ženský křik. Ohlédla jsem se a zamžourala k parkovišti.
„Je tam někdo?“ slyšela jsem vlastní vystrašený hlásek. Jako odpověď se ozvalo srdceryvné zakvílení. Honem jsem vytočila číslo na policii. Když přijeli, pročesali okolí, ale nikoho nenašli. Ujistili mě, že je správné policii v takovém případě volat.
„Nedávno tu byl případ přepadení v parku a tam už bylo bohužel pozdě,“ pronesl pochmurně policista. Vykulila jsem oči a pevně stiskla svou novou luxusní kabelku. V chodbě našeho domu nefungovala světla, a tak jsem se plížila tmou. Než jsem odemkla dveře, ozval se za mnou pláč téže ženy. Ihned jsem za sebou zabouchla.
Myslím, že mě pronásleduje duch mrtvé majitelky
Celou noc jsem nemohla spát, zdálo se mi o majitelce kabelky. Mohla by mě přijít strašit? Vždyť jsem jí nic neudělala! Možná ještě ten večer ležela někde opodál a mohla jsem jí zachránit život? Ráno jsem přišla do kuchyně, kabelka ležela na zemi a všude kolem lezli brouci.
Štítivě jsem ji vzala do ruky a vyhodila z okna. Uvědomila jsem si, že takovou věc nemůžu nosit. Nevím sice, komu patřila, jisté je ale to, že jsem se nezachovala správně.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.