Štěpán (24): Máma mi řekla, že můj otec rodinu opustil. Pravdu jsem zjistil až po letech, potkal jsem ho na hřbitově

Od narození jsem vyrůstal pouze s mamkou. Otec odešel, když byla v osmém měsíci těhotenství. Alespoň to mi dlouho tvrdila. Roky jsem žil v tom, že nás táta opustil a ani se o mě nezajímal. Když mi babička řekla pravdu, hned jsem se vydal na hřbitov. A tam jsem se s tátou nakonec setkal.

Mohlo by Vás zajímat:

Daniela (23): Když jsem u babičky v okně viděla neznámou postavu, hned jsem věděla, že to je zesnulý děda

Mamka celý život tvrdila, že táta od nás odešel

Já vlastně ani nevím, proč mi máma roky lhala. Když jsem se jako dítě ptal, kde je táta, tvrdila, že odešel, protože o nás nestál. Věřil jsem jí. A i když jsem tátu neznal, nenáviděl jsem ho. Tajně jsem doufal, že až vyrostu, najdu si ho a pořádně mu vyčiním. Mamku jsem litoval, protože to neměla lehké.

Zůstala na péči o mně sama. Ještě že měla za zády babičku Zdeničku, která jí pomáhala. A právě od ní jsem se před časem dozvěděl pravdu, která mě srazila na kolena. Šel jsem k ní na návštěvu a přišla řeč na mého otce. Věděl jsem, že ho znala, a tak jsem se na něj začal znovu vyptávat. I přes vztek, který jsem na něj měl, jsem byl zvědavý.

Zdenička to měla od mamky zakázané, ale stejně vytáhla stará fotoalba. Listovali jsme v nich celý den. A já jsem konečně viděl svého tátu, byť jen na fotce. Nevěřil jsem, jak moc jsem mu vlastně podobný. Dojetím mi tekly slzy, což bystré babičce neuniklo. Asi to na ni zapůsobilo a rozhodla se, že mi řekne pravdu.

Mohlo by Vás zajímat:

Kamila (29): Matka se se mnou po smrti pokouší spojit. Doufám, že v sobě najdu sílu jí odpustit

Babička mi řekla pravdu o otcově smrti

„Myslím, že bys to měl vědět," řekla odhodlaně. „Co?" zajímalo mě. „Tvůj otec od vás neodešel," těžce polkla. „Tvůj otec byl vážně nemocný a zemřel," dodala. Vyrazilo mi to dech. „Zemřel? Máma říká, že nás opustil," vzpomněl jsem si na matčina slova. „Strašně se na tebe těšil. Doufal, že mu do tvého narození vydrží síly. Tak moc si tě chtěl alespoň pochovat," rozplakala se babička.

„Proč mi to máma neřekla?!?" zuřil jsem. Na to už mi babička neodpověděla. Naštvaný jsem utekl domů. U matky jsem se hned dožadoval vysvětlení. „Myslela jsem si, že bude lepší, když ho budeš nenávidět, než po něm truchlit," řekla na svou obhajobu. Mě to přišlo zcela absurdní. Chtěl jsem vědět, kde je táta pochovaný.

Matka mi to odmítla říct, ale u babičky jsem našel odpověď. Koupil jsem veliký věnec a rozjel se na místo jeho věčného odpočinku. Svým způsobem jsem se těšil. Cítil jsem úlevu, že jsem tátovi nebyl lhostejný a že pravda je vlastně jiná než ta, které jsem roky věřil. Když jsem našel jeho hrob, bylo zřejmé, že se o něj někdo stará.

Mohlo by Vás zajímat:

Adéla (24): Na hřbitově mě přepadl zvláštní pocit, jako kdyby byl někdo v mé hlavě

Setkal jsem se s mrtvým otcem

Několik měsíců jsem na to místo docházel pravidelně. Snažil jsem se dohnat ztracené roky. Každý den jsem nad tátovým hrobem vyprávěl o svém životě. A pak se to stalo. Byl to den po jeho narozeninách. Klečel jsem u hrobu a tiše k němu promlouval. Nade mnou se stáhly mraky a rozfoukal se vítr. A nad hrobem se zvedla průhledná postava.

„Jsem rád, že tě vidím, synu," ozval se hlas, který jsem nikdy neslyšel. „Tati?" vykulil jsem oči. „Čekal jsem na tebe dlouhé roky. Mám tě moc rád," řekl s úsměvem. Poté se rozplynul. Z mraků se spustil osvěžující déšť. Pocítil jsem obrovskou úlevu. Hřálo mě u srdce. Jedna minuta s otcem sehrála v mém životě zásadní roli. Dokázal jsem matce odpustit a začít žít normální život. Teď už má táta v mém srdci zase místo.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Bedřich (68): Zkratka přes hřbitov nebyl dobrý nápad. Potkal jsem muže, který si lehl do hrobu

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.