Taťána (41): Po dceřině tragické smrti jsem propadla alkoholu. Paradoxně mě zachránilo manželovo neštěstí

Šest let jsme se s Patrikem (43) snažili o dítě. Dlouho jsme neztráceli naději. S přibývajícím věkem ale naše šance klesaly. V období, kdy už jsme přestali věřit, jsem nakonec otěhotněla.

Mohlo by Vás zajímat:

Olga (63): Neuhlídala jsem dceřino vymodlené dítě. Stalo se to nejhorší, co mohlo

Po dlouhém snažení jsme se dočkali holčičky

Poté, co jsme absolvovali snad všechna možná vyšetření, jsme byli zcela bezradní. Pořád jsem si kladla otázku: ,,Proč mi nejde otěhotnět? Proč proboha?“ Jiné ženy děti ani nechtěly, a měly je. Já si je moc přála, ale někdo tam nahoře to viděl jinak. Náš vztah s Patrikem se kvůli tomu několikrát otřásl v základech.

Manžel se mi jednoho dne svěřil, že už je z toho věčného hlídání ovulace a sexu na povel unavený. Zle se mi to poslouchalo, ale zlobit jsem se na něj nemohla. Jinými slovy mi řekl, že už se o dítě snažit nechce. Bylo to jako bodnutí nožem, ale měl pravdu. Oba nás to užíralo. Zapomněli jsme normálně žít. Snažení jsme tedy ukončili.

Zaměřili jsme se jeden na druhého, na své koníčky, přátele a rodinu. Občas se to ve mně ještě pralo, ale postupně jsem se smiřovala s tím, že zůstanu bezdětná. Po roce, co jsme si dali oraz, mi vynechala menstruace. Otěhotněla jsem. Určitě zahrála roli psychika a to, že jsme na to přestali tlačit. Čekali jsme holčičku.

Mohlo by Vás zajímat:

Anastázie (42): Zatajila jsem partnerovi svoji minulost. Své neupřímnosti nikdy nepřestanu litovat

Dcera zemřela nešťastnou náhodou

Velmi rychle jsem se vžila do role nastávající matky. Chystala jsem růžový pokojíček, kupovala všechno možné i to, co jsme nepotřebovali. Lásku a energii jsem rozdávala na potkání. Patrik se nemohl dočkat dne, kdy se dcera narodí. Už od začátku bylo jasné, že budeme vymodlenou Elišku milovat. Když přišla na svět, životy se nám otočily o sto osmdesát stupňů.

Eliška nám rostla pod rukama. Ani jsme se nenadáli a už jsme ji vedli do první třídy. K šestým narozeninám jsme jí pořídili kolo, které si tak moc přála. Každý den jsme se jeli projet. Kdybych tušila, co ten prokletý dárek způsobí, v životě by ho nedostala. Na to už je teď ale pozdě. Jednoho dne se rozjela z prudkého kopce od baráku. Křičela jsem na ni, aby brzdila.

Jenže místo toho vjela do silnice, kde ji ve velké rychlosti srazilo auto. Další události už mám v jakési mlze. Přijela sanitka. Pamatuji si, jak Elišku zafačovali a nakládali. Zpovzdálí byl slyšet doktor: ,,Musíme rychle, její stav je kritický.“ Eliška týden bojovala o život. Den, kdy zemřela, mám stále ve tmě. Vím jen, že jsem doma vypila láhev tvrdého alkoholu, abych tu bolest přebila.

Mohlo by Vás zajímat:

Radka (29): Čekám postižené dítě. Manžel to nezvládá a stává se z něj alkoholik

Bolest jsem zapíjela vodkou

Uzavřela jsem se do sebe. Nevycházela jsem z domu. Každý den byl stejný. Ležela jsem v posteli s láhví vodky. Patrik se na to nemohl dívat. S tragédii bojoval po svém. Dokázal chodit do práce a dál žít. Já ne. Nezvládla jsem projít ani kolem Eliščina pokoje. Všude byly její věc. Při pohledu na ně jsem se musela vždy napít.

Během velmi krátké doby jsem přišla o práci i manžela. Zůstaly jsme jen já a láhev alkoholu. Téměř rok života mám v mlze. Nedokázala jsem se hnout z místa. Jednoho dne se ozval Patrik. Sdělil mi, že má rakovinu. Považoval za nutné, abych to věděla. Jen díky tomu jsem podstoupila protialkoholní léčbu. Dnes už stojím nohama pevně na zemi a starám se o Patrika. Nesmím o něj přijít.

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (35): Manžel nevydrží jeden večer bez alkoholu. Bojím se, že má problém, který nechce řešit

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.