Viktorie (28): Odmala vnímám sestřiny pocity a myšlenky. Během jejího těhotenství jsem zažila něco fascinujícího

Zdá se, že mám nadpřirozenou schopnost. Sama nevím, jak to přesně nazvat. Jsou totiž věci, které slyším jen já. Pokusím se to popsat tak, aby to dávalo smysl.

Mohlo by Vás zajímat:

Barbora (42): Vycítila jsem, že zemřel táta. Asi mám zvláštní schopnosti, jen je neumím ovládat

Se sestrou mě pojí silné pouto

Nikdy dřív jsem u sebe nepozorovala nějaké nadpřirozené schopnosti nebo něco podobného. Jsem obyčejná holka, která vyrostla v úplné rodině. Mým nejlepším přítelem je moje o dva roky starší sestra Bára. Už od útlého věku jsme si velmi blízké. Nejenomže nás pojí stejná krev, ale i něco víc.

Když jedna načne větu, druhá ji dořekne. Nebo když má jedna trápení, druhá to cítí i na kilometry daleko. Jednou byla sestra v nesnázích, a i přes vzdálenost, která nás dělila, jsem věděla, co přesně se děje. Jsme na sebe vnitřně napojené.

Zatím nic zvláštního, že? Zlom nastal v době, kdy sestra otěhotněla. Má už řadu let stálého přítele, se kterým založila rodinu. Když jí zhruba v pátém měsíci začalo výrazněji růst bříško, dovolila mi, abych si na něj sáhla. Doteď mám živě v paměti, co se stalo. Položila jsem dlaň na bříško a zavřela oči, abych lépe vnímala toho človíčka uvnitř.

Mohlo by Vás zajímat:

Tomáš (36): Maminčina tragická smrt probudila v našem synovi netušené schopnosti

Slyšela jsem, jak pláče její nenarozené miminko

Ucítila jsem lehký šťouchanec, a poté zaslechla dětský pláč. Zněl velmi blízko. Otevřela jsem oči, ale nikde žádné dítě nebylo. ,,Slyšela jsi to?“ zeptala jsem se sestry. ,,Co myslíš?“ divila se. ,,Slyším dětský pláč,“ zmínila jsem se. Znovu jsem položila ruku na břicho a koncentrovala se na pohyb miminka.

Opět se dostavil ten pláč. Když jsem se do něj zaposlouchala, došlo mi, že je miminkovský. ,,Já asi slyším plakat tvoje miminko,“ řekla jsem sestře. ,,To přeci není možné,“ odvětila. Celé jsem to zopakovala. Pláč jsem slyšela, jen když jsem dala sestře ruku na břicho. Sama jsem nevěděla, co si o tom mám myslet.

Uběhl nějaký čas. Bára jen kvetla a bříško jí rostlo. Kdykoliv jsem jí na něj sáhla, slyšela jsem, co se děje uvnitř. Bára mi to po čase začala věřit. Nicméně ani jedna z nás nevěděla, proč to tak je. Ke konci těhotenství už byla Bára velmi unavená. Často ležela a spala. Než porodila, stala se ještě jedna zvláštní věc.

Mohlo by Vás zajímat:

Štěpánka (37): Na dovolené jsem dostala zvláštní náramek. Následně se zlomilo moje prokletí smolaře

Možná mám výjimečné schopnosti

Jeli jsme spolu autobusem. Bára seděla u okénka a samou únavou usnula. I já položila hlavu na opěrku a zavřela oči. Probudil mě Bářin pláč. Otevřela jsem oči a podívala se na ni. Ona však spala. Nedávalo mi to smysl, a tak jsem znovu zavřela oči. Po chvíli jsem zase slyšela, jak Bára pláče.

Začala jsem s ní cloumat, abych ji probudila. Bára byla celá rozrušená. ,,Měla jsem sen. Zdálo se mi, že rodím. Hrozně to bolelo a ty jsi tam nebyla,“ sdělila mi. ,,A plakala jsi v tom snu?“ zajímalo mě. ,,To si piš, nedalo se to vydržet,“ reagovala. ,,Já tě totiž slyšela plakat, ale když jsem se na tebe podívala, spala jsi. Není to divné?“ zeptala jsem se.

Ani jedné z nás to nedávalo smysl. Bára mě požádala, abych s ní byla u porodu. Ten nakonec proběhl hladce a narodila se jí krásná dcera. Beátce je dnes 5 let a i s ní mám velmi silné pouto. Též vnímám její pocity a myšlenky, které se jí honí hlavou. Možná jsem naivní, ale troufám si říct, že je to nadpřirozená schopnost.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Adriana (32): Matčina vidina mi zachránila život. Nebýt jí, byla bych dnes mrtvá

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.