Lota (27): Kývla jsem na přítelovu nabídku k sňatku. Až pak mi došlo, do jaké šlamastyky jsem se dostala

Martin (27) je super kluk, nikdy jsem nezažila tak klidný vztah bez jediného „mráčku“. Jenže nejsem zamilovaná, a přesto jsem souhlasila, že se vezmeme. Neměla jsem v tu chvíli na výběr. Teď se trápím, že dělám chybu.

Mohlo by Vás zajímat:

Julie (29): Zásnubní prstýnek mi spadl do odpadků, nikdy jsme ho nenašli. Na svatbu můžu zapomenout

S přítelem jsem měla dvouletý nekomplikovaný vztah

Vztah s Martinem byl ten nejklidnější, jaký jsem kdy zažila. I proto asi trval už dva roky a nepřicházela žádná krize. S předchozími partnery jsem se častěji hádala, rozchody probíhaly vášnivě a dramaticky. S Martinem jsem nikdy ze zoufalství neplakala, ani se necítila odstrčená. Jenže mi tam stejně něco nehrálo. Pořád jsem si nás nedokázala představit pospolu až do konce života.

Je těžké to popsat a nepůsobit vybíravě. Představovala jsem si pro sebe chlapa, se kterým se budu cítit fajn jako s Martinem, ale zároveň se občas na něčem neshodneme, pohádáme se a usmíříme. Ucítíme zkrátka vášeň, energii a touhu. Martina jsem od začátku brala jako prince na bílém koni, který mě vysvobodil z mých starých špatných rozhodnutí.

Uchýlila jsem se do jeho bezpečné náruče a v klidu si tam odpočívala, nebyla jsem ale bláznivě zamilovaná. To mi přinášelo v minulosti jen problémy, a tak jsem to hodila na čas za hlavu. Když mě ale Martin požádal o ruku a já automaticky kývla, všechna moje nejistota vyšla na povrch. Nyní se v tom plácám a nevím, zda nedělám životní chybu.

Mohlo by Vás zajímat:

Alena (29): Svatba mé sestry byla jako pohřeb. Je mi líto, že se vdala z donucení rodičů

Na žádost o ruku jsem automaticky kývla

Martin mě po jedné večeři v luxusní restauraci pozval na loďku. Smrákalo se, pluli jsme po jezeře, když jsem si všimla, že je můj přítel značně nervózní. Vtom mě napadlo, co se chytá udělat. Měli jsme druhé výročí, vše do sebe zapadalo. I plánovaní brzké večeře a spěch k vodě.

Zrudla jsem a zoufale pohlédla na břeh, který byl daleko. Neměla jsem kam utéct, ani jak změnit téma. Neměla jsem čas na rozmyšlenou a on si najednou opravdu klekl a vytáhl prstýnek. Výběr se mu povedl a na mě šly mrákoty, radost i naprosté zděšení. Nemohla jsem ho tam nechat klečet moc dlouho, bylo by to potupné.

„Ano,“ dostala jsem ze sebe. Dávalo to smysl. Kluk, kterého mám ráda, prostě udělal další krok. Faktem ale bylo, že jsem nebyla upřímná. Roli hrála lítost, slušnost a jakási společenská povinnost. Kývla jsem prostě automaticky, jinak bychom se asi rozešli. Martin byl dojatý a brzy o nás věděla celá rodina.

Mohlo by Vás zajímat:

Alice (29): Mladší sestra mi vždy všechno záviděla. Kvůli mstě zničila tři životy

Díky bohu mám rok na rozmyšlenou

Oba jsme mluvili o letní svatbě, takže mám rok na rozdýchání. Nebo na úprk? Přiznám se, že mám i zaječí úmysly. Jde o to, že se cítím jako lhářka. Nemám z našich zásnub zdaleka takovou radost, jakou bych měla mít. Myslela jsem, že si to sedne, ale je to jen horší.

Pořád si říkám, že třeba dělám životní chybu. Možná to není ten pravý. Nadávám si, že jsem nejednala férově, a to mnohem dřív. Chodit s někým bez představy o budoucnosti není zrovna nejlepší nápad. Teď už to vím.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Ludmila (56): Hledala jsem vztah bez intimností. Když už jsem to chtěla vzdát, stal se zázrak