
Lucie nebyla nadšená z toho, že bude bydlet s tchyní. Po nějaké době ale přišla na to, že nic lepšího se jí nemohlo stát. Dnes má díky tchyni práci, kterou miluje.
Když jsem přišla o práci, byla jsem zoufalá. Dobře jsem věděla, že s mým vzděláním a věkem nebude hledání nového zaměstnání snadné. A aby toho nebylo málo, můj manžel David mi oznámil, že se k nám nastěhuje jeho maminka. A ne na pár dní, ale na delší dobu...
Bydlení s tchyní
„Jak dlouho ještě bude u nás?“ zeptala jsem se manžela, když uběhlo pár týdnů. Řekl mi, že jeho máma si na život ve velkém městě nezvykla a chce se vrátit na venkov. Svitla mi naděje, že odejde. Jenže ona se rozhodla, že na Davida přepíše dům na venkově, abychom mohli bydlet spolu i nadále.
„Bude se ti tam líbit,“ sliboval mi David.
A já, nalákaná jeho sladkými slůvky, jsem souhlasila. Brala jsem to jako nový začátek. Hledání práce mě zaměstnávalo natolik, že jsem na tchyni moc nemyslela. Prohlížela jsem si inzeráty a posílala desítky životopisů. Ale s maturitou a čtyřicítkou na krku toho člověk moc nesvede. Práce by sice byla, ale většinou načerno, bez pojištění.
Tchyně moje snažení sledovala a sem tam něco utrousila. Často naznačovala, že bych si práci nemusela hledat jinde, že ji mám přímo pod nosem...
Byla jsem naštvaná na tchyni
„A co jako? Mám začít sázet okurky?“ stěžovala jsem si Davidovi. „Snad jsem nestudovala ekonomku proto, abych se hrabala v hlíně!“
„Máma to myslela tak, že bys z nevyužité části domu mohla udělat ubytování pro turisty,“ vysvětloval mi. „Tvoje škola by se ti v tom náramně hodila.“ A pak dodal, že maminka s ním o tom mluvila už několikrát, ale bála jít za mnou, protože jsem ji prý kdysi odbyla.
No jo. Jednou jsem se opravdu neudržela. Ale kdo by se nerozčílil, když tchyně neustále chodí po domě a trousí moudra? Pak jsem si vzpomněla, že když jsme s Davidem byli ještě snoubenci, jezdili jsme sem na víkendy. A tehdy jeho máma skutečně pronajímala pokoje...
Jsem jí opravdu vděčná
Možná bychom mohli trochu investovat a věnovat se agroturismu, jak mi nenápadně radila tchyně. David miloval práci na poli, měli bychom vlastní zeleninu i ovoce. A já bych se spolu s jeho maminkou starala o penzion.
Večer jsem si k ní sedla na terase a řekla jsem jí na rovinu, že pokud mi pomůže, pustím se do toho. A už nebudu muset hledat práci jinde. Usmála se. A tak začala naše spolupráce. Díky úsporám, které jsme měli stranou na horší časy, jsme dům trochu upravili a ještě to léto jsme přivítali první hosty.
Dnes k nám lidé jezdí po celý rok, nejen o prázdninách. Borůvkové knedlíky mé tchyně jsou vyhlášené a útulné pokoje, které jsme spolu zařídily, si každý chválí. Mám práci, kterou miluju a David je šťastný. Rada od tchyně byla trefa do černého...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na [email protected].