Facebook
Instagram
TikTok
YouTube
Andrea byla zoufalá ze své tchyně. Cokoliv udělala, hned se za to od ní dočkala kritiky. Jednoho dne si řekla, že takhle to už dál nejde. Otevřeně si s tchyní promluvila. Jak to dopadlo?
Být mámou je někdy větší výzva, než jsem čekala. Celé dny se točí kolem péče o našeho dvouletého Matyáška. A taky kolem tiché války s tchyní. Ivana je totiž přesvědčená, že všechno ví lépe. Ať udělám cokoli, vždycky si najde způsob, jak moje rozhodnutí zpochybnit...
Podle tchyně dělám všechno špatně
Každou maličkost, jak syna krmím, jak ho oblékám, jak ho uspávám, všechno hned kritizuje. Místo aby mě podpořila, spíš mi podkopává nohy. A mě to vyčerpává a frustruje. Jsem jeho máma, vím přece nejlíp, co je pro něj dobré.
Seděla jsem s manželem v kuchyni, ticho rušilo jen cinkání lžičky o hrnek. Už pár dní jsem v sobě dusila, co chci říct, ale teď to ze mě prostě vyletělo. „Já už to nevydržím! Dělá ze mě špatnou mámu!“ vyhrkla jsem.
Manžel si povzdychl. „Máma ti chce pomoct...“ snažil se mě uklidnit, ale v jeho hlase byla znát nejistota.
„To není pomoc, ale neustálá kritika! Nemyslíš, že už bys jí měl konečně něco říct?“
Jenže místo odpovědi sklopil oči. Jeho mlčení bolelo víc než cokoliv, co kdy řekla ona. Připadala jsem si sama, jako bychom už nebyli jeden tým. On prostě neviděl, jak moc mě to všechno ničí.
Tchyně by měla změnit přístup
Dlouho jsem přemýšlela, jak z toho ven. A pak jsem v knihkupectví narazila na knížku o příliš starostlivých babičkách. Koupila jsem ji bez váhání a s nadějí, že Ivaně třeba něco dojde.
Když nás o pár dní později přišla navštívit, našla jsem v sobě odvahu. „Ivano,“ začala jsem a podala jí knížku, „napadlo mě, že by tě to mohlo zajímat. Je o babičkách, které to s péčí o vnoučata občas přehánějí.“
„Chceš mi tím něco říct?“ zeptala se ledově.
„Jen že... možná se v tom poznáš,“ usmála jsem se nejistě.
Beze slova vstala, knížku hodila na stůl a práskla za sebou dveřmi. Chvíli jsem se cítila provinile, ale pak přišla obrovská úleva. Věděla jsem, že jsem udělala, co bylo potřeba. Postavila jsem se za sebe...
Ticho před bouří
Dva měsíce bylo ticho. Ivana přestala volat, nechodila k nám na návštěvy. Ulevilo se mi. Konečně žádné poznámky, žádné nevyžádané rady. Matyášek prospíval a já si poprvé od porodu naplno užívala, že jsem máma, bez pocitu, že mi někdo neustále kouká přes rameno.
Jenže můj manžel začal být nervózní. Jednoho večera, když jsme uspali Matyáška, sedl si ke mně na gauč. „Nemyslíš, že jsi to přehnala? Máma se neozývá, nechodí...“ začal opatrně.
Protočila jsem oči. „A mně je skvěle...“ odpověděla jsem lehce podrážděně.
„Ale pořád je to moje máma...“ povzdechl si.
„A já jsem tvoje žena. Tak si vyber, na čí straně chceš stát,“ řekla jsem naprosto klidně a podívala se mu do očí. Možná to vůči němu není fér, ale chtěla jsem, aby pochopil, jak moc je to pro mě důležité.
Tchyně se vrátila
Po dvou měsících ticha přišel zlom. Jednoho odpoledne se tchyně prostě objevila ve dveřích. S úsměvem, ve kterém nebylo moc radosti. „Dobrý den. Přišla jsem se podívat na vnoučka,“ pronesla, jako by se nic nestalo.
Nedala jsem na sobě znát překvapení. „Jasně. Ale bez dudlíku,“ dodala jsem klidně.
Přimhouřila oči, ale nakonec kývla. Možná tu dobu, co jsme se neviděly, přece jen nepromarnila. Nenápadně jsem ji sledovala, jak se snaží držet našich pravidel. Dívala jsem se, jak si hraje s Matyáškem, a cítila směs spokojenosti a napětí. Vyhrála jsem malou bitvu. Ale válka o to, jak budeme vychovávat naše dítě, ještě neskončila. Ivana je tvrdohlavá. Není zvyklá, aby jí někdo odporoval. A teď poprvé narazila.
„Je dobře, že to takhle dopadlo,“ řekl tiše manžel a sledoval mámu, jak se usmívá na Matyáše.
Přikývla jsem, i když jsem si tím moc jistá nebyla. Je fajn, že můj syn má babičku. Vím ale, že to nebude jednoduché. Jenže taky vím, že máma někdy musí zabojovat. Za svoje dítě. Za sebe. Nevím, co přijde dál. Ale jsem připravená. Protože přesně o tom mateřství je - o lásce, síle a odvaze stát si za svým...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
