Luděk (45): Neštěstí při rekonstrukci domu nám zničilo sen o šťastném bydlení. Na tuhle událost nikdy nezapomeneme

S manželkou jsme oba Berani. Když něco chceme, jdeme za tím. A naším snem je vytvořit hezký domov pro naši rodinu. Jenže člověk míní a Bůh mění.

Mohlo by Vás zajímat:

Hanka (45): Plánování rekonstrukce kuchyně nás téměř rozvedlo, nebyli jsme se schopní na ničem shodnout

Deset let brigád a šetření

Se Silvou jsme se brali lehce po dvacátém roku. Koupili jsme ruinu za pár set korun. Tenkrát ceny nemovitostí naštěstí nebyly finančně nadhodnocené jako nyní. Ale i tak jsme na koupi použili dvě stavební spoření a museli jsme si vzít i menší úvěr. Ale já i manželka jsme povahově odolní. A tak jsme se ničeho nezalekli a makali jsme. Občas jsme chodili na brigádu a po práci jsme se doma převlékli do montérek a budovali. Pět let jsme žili na stavbě.

Vyplatilo se. Ještě než jsme si pořídili děti, tak jsme zvládli zrekonstruovat vnitřní prostory domu, dát nová plastová okna a dům zařídit starším nábytkem. Když nám bylo před třicítkou, začali jsme uvažovat o rodině. Zadařilo se a během šesti let se nám narodily dvě děti. V té době byla Silva na mateřské dovolené, a tak se budování našeho domova zpomalilo. Já chodil jen do zaměstnání a občas na přesčas. Ale chtěl jsem být s rodinou, a tak jsem vypustil víkendové brigády. A nelitujeme.

Mohlo by Vás zajímat:

Dagmar (45): Poskytli jsme tchyni azyl během rekonstrukce. Neustále nás terorizuje a my ji nemáme kam vystěhovat 

Sice jsme dělníci, ale máme selský rozum

Se Silvou jsme dělníci a pracujeme v továrně na směny. Takže nejsme vzdělaní, ale máme zdravý selský rozum. Umíme si peníze spočítat tak, abychom efektivně rozdělili hromádku peněz, kterou máme měsíčně k dispozici. Po zaplacení fixních nákladů a ponechání částky na jídlo a oblečení, šla část na rekonstrukci a zbytek na dovolenou a výlety. Snažili jsme se žít tak, abychom vyšli s tím, co jsme si stanovili.

Tomu jsme museli přizpůsobit vše. Oblečení jsme nakupovali z druhé ruky, jídlo ve slevách, hodně jsme si zeleninu pěstovali a chovali jsme prase. Šlo to. Dětem jsme koupili vše, co potřebovali. Jezdily na školní výlety, měly telefon i počítač. Jako rodina jsme byli každý rok na dovolené v Chorvatsku. A dokonce jsme svépomocí udělali terénní úpravy kolem domu. Za deset let jsme s pomocí menší půjčky našetřili na zateplení domu.

Mohlo by Vás zajímat:

Jan (42): Ještě jsme se ani nenastěhovali do nového domu a už jsme měli konflikt se sousedem. Jeho drzost nás šokovala

Tragická událost, která změní naší budoucnost

Sehnali jsme si dva zedníky, kteří s naší pomocí zateplí náš dům. Z finančních důvodů jsme si domluvili, že si koupíme materiál sami. Dva týdny probíhaly práce bez problému. Měli jsme připevněný polystyrén na celém domě a zedníci začali natahovat lepidlo s perlinkou. Bylo příjemné jarní počasí. My chodili do práce a odpoledne pomáhali. Už jsme končili a s manželem jsme uklízeli na druhé straně domu. Když v tom jsme slyšeli křik. Doběhli jsme tam a pod lešením jsme viděli na zemi staršího ze zedníků.

„Silvi, okamžitě volej záchranku,“ křičel manžel. Během osmi minut byla záchranka na místě. Manžel po celou dobu dával muži první pomoc. Záchranáři se pokoušeli na místě ještě třicet minut muže oživit, ale bohužel konstatovali smrt. Přijela pohřební služba a muže odvezli. Tato tragédie se stala před třemi lety. Fasádu jsme byli schopní dodělat až na podzim, ale dodnes máme celý výjev před očima. A asi do konce života mít budeme. Vzalo nám to sen o šťastném domově. Jelikož na tu ohromnou tragédii nelze zapomenout.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Silvie (62): Manžel se odstěhoval do domu po rodičích. Moje plány na stáří se sesypaly jako domeček z karet