Lukáš byl už z nepovedených vztahů unavený, zavřel se ve svém ateliéru a věnoval se pouze umění. Žena z jednoho obrazu se pak objevila v reálném životě a ihned poznal, že je to ta pravá.
Svoji vyvolenou jsem si sám namaloval. Když mi bylo nejhůř, vzal jsem barvy a štětec a zapomněl na svět. Přivedl jsem si tak do života ženu, která se mojí historce doteď směje.
Malba dívky mě naplnila radostí
Malba na plátno pro mě byla vždy velkou výzvou. Procesem, během kterého se měním jak já, tak mé dílo. Určitým způsobem mi moje výtvory zasahovaly do života. Někdy jsem od nich potřeboval utéct, jindy jsem je vyhledával. U malování jsem se vždy cítil nejlépe.
Po dalším nevydařeném vztahu jsem byl na dně. Rozchody nesu vždy velice špatně, nejím a měsíce se trápím. Pokaždé mám o něco větší deprese. Říkal jsem si, že tentokrát už to neunesu. Zavřel jsem se na chalupě v ateliéru na celý měsíc a jen tvořil, abych se z toho dostal. Výsledek byl temný a pochmurný, až na jeden nezvykle odlišný obraz.
Na něm byla dívka částečně v abstraktním provedení a působila lehce a optimisticky. Nebyla to žádný žena, kterou bych znal. Přesto jsem z plátna cítil její dobrou duši i povahu. Obraz jsem proto jen tak pro sebe nazval optimistickým citátem: "Následuj své sny, změň svůj život." A od toho dne jsem si chtěl sny plnit.
Dívku ze svého obrazu jsem potkal na vernisáži
Objevila se na vernisáži mojí kamarádky. Dívka z mého obrazu, kterou mi představili jako Beátu. Hned jsem jí řekl, že jsem ji nedávno namaloval. Velmi to na ni zapůsobilo coby kompliment, a hlavně taktika, jak ji získat. Pozval jsem ji na rande, a jak jsem Beátu poznával, stále více jsem byl přesvědčen, že je to ta žena z mého obrazu.
Měl jsem z ní stejný pocit, a navíc tak vypadala. Teprve po pár týdnech našich schůzek jsem ji pozval na chalupu a obraz jsem jí ukázal. Hodně dlouho si ho prohlížela a byla na rozpacích i v hlubokém dojetí. Pak mi řekla, že je to nádherné. Nevěřila mi, že jsem plátno maloval ještě před naším seznámením. Nevadilo mi to.
Tu noc jsme se poprvé milovali a já svoji budoucí ženu viděl nahou. Mezi lopatkami měla drobným písmem vytetovanou větu "Následuj své sny, změň svůj život." Dodnes lituji, že jsem si svůj pracovní název obrazu nikam nezapsal. Teď už by to Beáta považovala jen za další báchorku. O nějaký čas později mi prozradila, co ji na obraze dojalo nejvíc.
Přítelkyně si všimla detailu, který jsem nemohl znát
"Víš, jak jsem nemohla tehdy promluvit, když jsem to poprvé viděla?" ptala se mě, zatímco jsme si obraz věšeli do ložnice. Myslel jsem, že ji tehdy dojala ta podoba. Ale nebyl to jediný důvod. "Ty šaty, ty barvy vlčích máků.. Přesně takové měla máma. Nosila je jen při slavnostních příležitostech. To jsi vážně nemohl vědět," pronesla. Díky tomu si prý byla jistá, že k sobě patříme.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.