Magda (29): Když jsem poznala svého manžela, byl upravený a hezky voněl. Pravou tvář ukázal až po svatbě

Příběhy o životě: Když jsem poznala svého manžela, byl upravený a hezky voněl. Pravou tvář ukázal až po svatbě
Zdroj: Pexels

Magda po svatbě zažila to, co asi zná spousta žen. Zjistila, jaký je její manžel doopravdy. Není to okouzlující, upravený a voňavý chlap, ale bordelář, který pohazuje ponožky po celém bytě a tělesná hygiena mu nic neříká.

Jana Jánská
Jana Jánská 16. 04. 2025 17:00

Když jsem poprvé potkala Jakuba, voněl opravdu drahým parfémem. Byla v tom špetka santalového dřeva, citrusy a něco, co jsem nedokázala přesně určit. Možná právě ta vůně mi rozbušila srdce. Jakub voněl jako příslib dobrého života...

Okouzlil mě

Seznámili jsme se na párty u společných známých. Hned mě pozval na rande. Přišel pozdě, v tmavě modrém svetru a s třemi růžemi v ruce. Už tehdy jsem viděla, že je jiný. Zaujal mě jeho styl. Byl upravený a měl dokonale čisté boty.

S každou další schůzkou jsem si byla jistější, že tohle je muž, který nejen hezky mluví, ale taky dobře vypadá, krásně voní a umí naslouchat. A jak vařil! O jeho krevetách s chilli a zázvorem se mi zdálo i ve snech. Možná hlavně proto, že je servíroval při svíčkách se slovy: „Kvůli tobě se vyplatí dát si záležet.

Věřila jsem, že je to ten pravý. Myslela jsem si, že někdo, kdo tak krásně vypadá a voní, musí být krásný i uvnitř...

Ve skutečnosti byl jiný

První varování přišlo krátce po svatbě. Vrátili jsme se z líbánek, Jakub hodil kufry v předsíni na zem, zul si boty uprostřed chodby, beze slova se svalil na gauč a zapnul televizi. Nepomohl mi s taškami, vlastně si mě ani nevšímal.

Nejdřív jsem to sváděla na únavu z letu. Jenže pak jsem si začala všímat věcí, které mi předtím nějak záhadně unikaly.

Ponožky byly poházené opravdu všude – pod stolem, vedle postele, jednou jsem je dokonce našla v lednici. Nezajímal se o to, co a jak dlouho má na sobě. Když jsem se ptala, proč má stejné tričko už třetí den, odpověděl, že se v něm cítí dobře.

Naše koupelna začala připomínat chemickou laboratoř. Police se prohýbaly pod návalem lahviček, některé byly bez etiket. Všechno bylo smíchané dohromady: čističe toalet, zbytky zubních past, šampon, co používal snad ještě na střední škole.

Můj muž je bordelář

Jednoho dne jsem se vrátila domů a do nosu mi vrazil zvláštní pach, něco mezi zatuchlinou a propoceným tričkem. Jakub seděl na gauči s chipsy, v tom samém triku, ve kterém spal. Vybuchla jsem. „Jakube, ty ses dneska vůbec nemyl?

A proč? Smrdím snad?“ zasmál se, jako by to byla legrace.

Ano! A tvoje ponožky a špinavé prádlo jsou na zemi. Tobě to nevadí?“ zvedla jsem hlas.

Přeháníš. Nejsem takový puntičkář jako ty,“ pokrčil rameny.

Puntičkář? To se jmenuje hygiena... a úcta. K sobě, ke mně, k našemu domovu!

Odešla jsem do ložnice a sedla si na postel. V ruce jsem držela jednu z jeho ponožek. Nedokázala jsem přijít na to, co mě děsilo víc. Jestli to, že jsem ji našla na polštáři, nebo že mě to už ani moc nepřekvapilo. Tehdy mě poprvé napadlo, že mi před svatbou lhal...

Chtěla jsem ho změnit

Věřila jsem, že vztah je projekt, na kterém se pracuje. Nebo jsem prostě milovala obraz Jakuba, který jsem si sama vytvořila. Čistý, voňavý, s dokonale uvázanou šálou a něžným pohledem. Rozhodla jsem se, že ho získám zpátky. Začala jsem klidným rozhovorem. Bez výčitek, bez křiku. Jen jsem mu zkusila vysvětlit, co potřebuji. „Vím, že jsme každý jiný. Jenže já se v tom nepořádku dusím. Nechci, abys každý den drhnul podlahy, ale pochop, že se nedokážu uvolnit, když je kolem mě špína.

Přikývl. Řekl, že rozumí. Pak dva dny odnášel talíře do dřezu, místo aby je nechal na lince. A myslel si, že tím je to vyřešené. Tehdy jsem mu dala ultimátum. Buď si nastavíme pravidla a oba je dodržíme, nebo si najdu vlastní prostor, protože jinak zešílím.

Podíval se na mě pobaveně. „Přeháníš. To jsou jen ponožky. Ne každý je posedlý čistotou. Uvolni se trošku.

Ty nevidíš rozdíl mezi nepořádkem a špínou. To není o puntičkářství, ale o základních návycích.

To ty máš problém s perfekcionismem, ne já. Nech mě žít.

Já tu taky žiju. A každý den se dívám na muže, kterého jsem milovala... A který se mění v někoho, koho už nepoznávám...

Jeho máma mi řekla pravdu

Ten večer jsem dlouho seděla v koupelně a prohlížela si v mobilu staré fotky. Na jedné měl čistou košili a kytici tulipánů. Stál přede dveřmi, bylo to v prvním měsíci našeho vztahu. Vzpomněla jsem si na vůni jeho kolínské. A snažila jsem se spojit to s tím mužem, kterému teď připadá zbytečné měnit povlečení jednou za dva týdny.

Po další hádce jsem si sbalila tašku a jela k jeho mámě. „Stalo se něco?“ zeptala se mě překvapeně.

Řekla jsem jí všechno o tom, jaké to je žít s jejím synem. Chvíli mlčela. Pak si povzdechla. „On byl takový vždycky... Když se do tebe zamiloval, začal najednou uklízet, myl se a kupoval si nové oblečení. Chtěl tě získat. Ale to nebyl on. Na pořádku mu nikdy nezáleželo. Celý život jsem po něm uklízela já...

Zůstala jsem na ni zírat. Zeptala jsem se jen jediné: „Proč jsi mi to neřekla?

Myslela jsem, že se kvůli tobě změní. A že možná ty změníš jeho...

Nemohla jsem tomu uvěřit

Domů jsem se vracela s podivným pocitem. Už jsem necítila zlost, spíš zklamání. Protože pokud to všechno byla jen hra... do koho jsem se vlastně zamilovala? Svlékla jsem si kabát a posadila se naproti Jakubovi. „Předstíral jsi to všechno? Nejsi ten typ, co krásně voní, vaří, dbá na detaily? Protože tvoje máma říká, že to nebylo tvé skutečné já.

Nebyla to póza. Snažil jsem se být lepší. Věděl jsem, že máš ráda vůně a pořádek... Tak moc jsem se snažil. Ale to se nedá vydržet věčně.

Takže teď, když mě máš, už můžeš být sám sebou? I když to znamená nepořádek, lhostejnost a nezájem?

Myslel jsem, že když mě budeš milovat, budeš mě milovat i v roztrhaném tričku...

Zamilovala jsem se do někoho, kdo neexistuje,“ řekla jsem. „Vymyslel sis verzi, která se mi líbila. A teď mám žít s někým, kdo si myslí, že jsem semetrika, když ho poprosím, ať se jde osprchovat?

Jen nechci mít pocit, že mě pořád hodnotíš. Chtěl jsem být sám sebou.

A já jsem chtěla být šťastná...

Díval se na mě se smutkem v očích, ale neřekl nic...

Další příběhy ze života →

Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.

Vít Olmer a Simona Chytrová jsou spolu 38 let: Sblížili se v Moskvě a syna Vítka počali při natáčení Tankového praporu

Vít Olmer a Simona Chytrová jsou spolu 38 let: Sblížili se v Moskvě a syna Vítka počali při natáčení Tankového praporu

Související články

Další články