Marie otálela s autoškolou, neboť jí chybělo sebevědomí. Když si ji nakonec udělala, zjistila, že jí řízení jde a baví ji. Jen manžel dlouho nedokázal skousnout, že jeho ženuška sedí za volantem. Povedlo se mu to až ve chvíli, kdy se ocitl na Marii závislý.
Myslela jsem, že řídit nikdy nebudu, ale pak jsem se „hecla“. Autoškolu jsem udělala „levou zadní“, jenže ukázková jízda s manželem nedopadla nejlépe. Přesto byl nakonec vděčný, že ho zavezu na kontroly kontroly k lékaři. Zlomil si totiž ruku a já se rázem stala rodinnou šoférkou.
Vždycky jsem se bála přihlásit do autoškoly
Nikdy jsem si neuměla představit, že budu řídit auto. Připadalo mi, že se na silnici děje tolik nečekaných situací, které bych nebyla schopna zvládnout. Už jen udržet auto v chodu, jet plynule a nikomu nepřekážet. A co všichni ti špatní řidiči kolem, kteří nedodržují pravidla silničního provozu? O chodcích na silnici ani nemluvím.
Můj manžel prakticky celou jízdu nadává a ničí si nervy. Získala jsem dojem, že tohle zkrátka není pro mě. Jenomže pak mě kamarádka přesvědčila, že bych to měla zkusit. Byla v podobné situaci a navrhla, že se obě zapíšeme do autoškoly. Doma jsem nic neřekla, nemyslím, že by mě manžel podpořil.
Jízdy probíhaly skvěle. Nečekala jsem, že mě to bude bavit a že mi to půjde tak snadno a dobře. Je možné, že jsem hodně věcí odkoukala z pasivního sledování řízení ze sedadla spolujezdce. Nebo jsem netušila, že jsem rozená řidička! Už jsem se těšila, co na to bude říkat můj muž.
První jízda s manželem skončila katastrofou
Zkoušku jsem na rozdíl od kamarádky udělala na první dobrou, a jakmile jsem měla v ruce řidičák, běžela jsem se s ním pochlubit manželovi. Ten vypadal hodně překvapeně a přijal trochu zdrženlivě pozvání na projížďku. Co čert nechtěl, dostala jsem se do situace, kterou jsem nečekala.
Nezvládla jsem správný výjezd z města, začala bloudit a trochu panikařit. Manžel nic neříkal a já věděla, že si mě vychutnává. Není zlý, ale je to klasický „macho“, co si myslí, že ženské nemají za volantem co dělat. V jiných ohledech si rozumíme, ale za toto bych ho nejraději něčím přetáhla.
Nicméně moje nervozita stoupala a sebevědomí po dokončené autoškole naopak klesalo. Udělala jsem dva přestupky a manžel mi po mé jízdě oznámil: „Tak ten řidičák můžeš hodit rovnou do popelnice. Vyhozený peníze.“ Trochu se mi rozklepala brada, ale nedala jsem se. Koupila jsem si na splátky starou herku a nevzdala to.
Stala jsem se manželovou osobní řidičkou
Panáček byl nakonec rád, že jsme oba pojízdní. Pár týdnů nato si totiž zlomil na kole ruku a to dost nešťastným způsobem. Stala jsem se rodinným šoférem a jak mi byl vděčný! Co bychom bez mého řidičáku dělali, si nedovedu představit. Kecat mi do jízdy si dovolil jen jednou, když jsme jeli na kontrolní rentgen.
„Můžu tě hodit na autobus, jestli ti vadí, že nejedu dost rychle,“ opáčila jsem tehdy. Pak už naštěstí neremcal a já se za ty dva měsíce perfektně rozjezdila. Udělat si autoškolu bylo jedno z mých nejlepších rozhodnutí!
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.