Marie byla ráda, že si její manžel našel novou práci a v oboru, který ho baví. Horší bylo zjištění, co ještě dělá pro svého zaměstnavatele. Marie kvůli tomu zvažuje rozvod.
Měla jsem radost, když se můj manžel Jaroslav vrátil se ke svému původnímu povolání, které bylo zároveň jeho velkou vášní. Protože však z oboru na nějakou dobu vypadl, chvíli trvalo, než našel autoservis, který by ho zaměstnal. Šanci mu nakonec dal kamarád ze střední školy, který úspěšně provozoval vlastní dílnu.
Můj manžel náhle přišel o práci
Restrukturalizace firmy, ve které Jaroslav pracoval pět let, vedla k propouštění. Bohužel i on byl mezi těmi, kteří přišli o práci. Oba jsme byli zdrcení, protože budoucnost vypadala velmi nejistě. Neměli jsme šanci uživit rodinu jen z mého platu, obzvlášť když máme hypotéku a několik menších dluhů.
Doufala jsem, že si Jaroslav rychle najde nové zaměstnání, ale zdálo se, že všechno hraje proti nám. Po téměř dvou měsících hledání práce byl stále na začátku. Naše úspory mizely alarmující rychlostí, zatímco výdaje jen rostly.
„Vím, co udělám,“ oznámil manžel jednoho večera.
„Doufám, že to nebude nic hloupého,“ řekla jsem napůl v žertu, i když jsem měla obavy, že přišel s nějakým neuváženým nápadem.
„Neboj se,“ ohradil se Jaroslav. „Rozhodl jsem se vrátit k opravám aut. To mi vždycky šlo nejlíp.“
Nemohla jsem nesouhlasit. Práce mechanika ho vždy bavila a miloval auta. Navíc být automechanikem je dnes solidní povolání. Hned jsem si představovala, jak se dostáváme z finančních problémů...
Našel si novou práci
Mysleli jsme si, že najít místo v dobrém autoservisu nebude problém. Ale ukázalo se, že delší pauza v oboru byla překážkou. Pak si Jaroslav vzpomněl na starého kamaráda ze střední školy.
„Jak to, že mě to nenapadlo dřív?“ zvolal. „Mirek má vlastní dílnu a daří se mu skvěle.“
„Tak na co čekáš? Zavolej mu,“ povzbudila jsem ho.
Spojili se a Mirek ho pozval na schůzku, která se protáhla na večer u piva. Nechala jsem to být. Když se Jaroslav vrátil, zamumlal, že práci dostal, a šel spát.
Mirek hledal spolehlivého mechanika a Jaroslava dobře znal, takže o jeho schopnostech nepochyboval. Ani delší pauza v oboru mu nevadila. Jaroslav nastoupil hned po víkendu. První týdny byly náročné, domů se vracel úplně vyčerpaný.
„Cítím se jako rezavý šroub,“ stěžoval si.
„Nevzdávej to, určitě to zvládneš,“ povzbuzovala jsem ho.
Naše finance se rychle zlepšily. Spláceli jsme dluhy a hypotéku. Byla jsem šťastná, všechno vypadalo perfektně.
Do čeho se to zapletl?
Jednoho dne jsem při úklidu skříně narazila na malé kovové pouzdro. Spadlo na zem a otevřelo se. Uvnitř byly malé sáčky plné bílého prášku. Byla jsem v šoku. Nechala jsem si to pro sebe, dokud děti nešly spát. Pak jsem šla za Jaroslavem.
„Co je tohle?“ zeptala jsem se a ukázala mu krabičku.
Okamžitě zbledl. „Kde jsi to našla?“
„Ve skříni...“
„Marie, to jsou... Mirek mě občas požádá, abych mu to schoval,“ přiznal.
„To jsou drogy!“ zašeptala jsem. „Víš vůbec, do čeho ses to zapletl?“
„Já to jen přechovávám,“ hájil se.
„Okamžitě s tím skonči. Tohle v mém domě nechci!“
Jaroslav krabičku odnesl a dal v práci výpověď. Zdálo se, že Mirek jeho rozhodnutí respektoval. Já ale stále žiju ve strachu. Co když to Mirek nechá tak? Nebo co když přijde policie?
„Nevím, jestli s tebou dokážu dál žít,“ přiznala jsem tiše jednoho večera.
Jaroslav se rozplakal. „Marie, neodepisuj mě. Miluju tě.“
Rozhodla jsem se dát mu druhou šanci. Ale stejně mám z toho všeho takový zvláštní pocit. A nevím, jestli mu ještě můžu věřit...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.