Facebook
Instagram
Marta přemluvila svou dceru, aby osmnácté narozeniny slavila doma. Mládež měla k dispozici dům se zahradou a bez dozoru dospělých. Než Marta odešla, nechtěne si vyslechla jeden rozhovor.
Když jste dospělí, můžete se chlubit různými věcmi: penězi, bytem, autem, prací... Ale nejlepší pocit je být hrdý na své dítě. Být pyšný na to, že se vám podařilo vychovat z něj slušného člověka. Někoho, kdo ocení, kolik srdce jste do toho vložili, a kdo vás může dojmout svou láskou a věrností.
Můj manžel nebyl nadšený
Když se blížily osmnácté narozeniny mé dcery Ireny, přemýšleli jsme, jak oslavu pojmout. Snila o tom, že bude slavit v jednom klubu. Můj manžel a já jsme dospěli k závěru, že by bylo mnohem rozumnější pozvat její přátele k nám domů. Je to levnější, pohodlnější a bezpečnější.
„U nás doma?“ povzdechla si Irena.
„Proč ne?“ byla jsem překvapená.
„Chápeš, osmnácté narozeniny jsou velká věc. Slavíme, že budu dospělá. A tohle bude oslava doma, pod dohledem rodičů...“
„Aha, takže se za nás stydíš, co?“ zasmál se můj manžel.
„Ne, vůbec ne. Jde o to, že...“ nedořekla.
„Chápu, o co jí jde. Teenageři rádi mají svůj vlastní prostor, kde se mohou uvolnit,“ řekla jsem.
„Překáželi bychom jim? Mají nějaké speciální plány?“ zajímal se manžel.
„Možná budou mluvit o svých soukromých záležitostech,“ odpověděla jsem a obrátila se k dceři. „Souhlasíš se mnou, drahoušku?“
„Samozřejmě,“ přikývla a vděčně se na mě usmála.
Co si pamatuji, vždycky jsme Irenou měly skvělý vztah. Od chvíle, kdy se narodila, jsem si slíbila, že se neproměním v přehnaně ochranářskou mámu, která stále jen hubuje, soudí a špehuje. Vyplatilo se to.
„Pojedeme s tatínkem k tvojí tetě. A tam přespíme. Celý dům bude váš,“ uklidnila jsem ji.
Můj manžel si povzdechl. Nebyl si úplně jistý, ale nakonec ustoupil. Neměl na výběr, protože tato možnost byla prostě nejlepší. Mládež bude v bezpečí, nemusí se po setmění potulovat městem. A zároveň budou dost volnosti.
Byla jsem klidná
Den před oslavou jsme s dcerou začaly s přípravami. Udělaly jsme seznam jídel a pak jsme strávily dlouhé hodiny v kuchyni. Během vaření jsme měly příležitost si popovídat, což mi umožnilo získat nějaké informace o lidech, kteří k nám měli přijít.
Spoustu z nich jsem znala, protože žili v okolí. Byly to kamarádky a kamarádi z dětství, pár dívek ze třídy a z tanečního kroužku, na který Irena chodila čtyři roky. Nebála jsem se, že by se během naší nepřítomnosti mohlo stát něco špatného.
„Nechtěla bys tu ještě chvíli zůstat?“ zeptal se mě manžel, když se začali scházet hosté.
„Ne, spíše ne. Cítila bych se nepohodlně.“
„Ale proč?“
„Ať nevíme, o čem mluví. Poslouchat jejich soukromé rozhovory by se nám mohlo vymstít. Už jsi zapomněl, jak jsme mluvili o našich rodičích?“
„Ale no tak...“ zamumlal.
„Stěžoval sis, že jsou zábavní jako cesta k zubaři a že se za ně stydíš. Nepamatuješ si?“
„Ne,“ pokrčil rameny.
„Ale pamatuješ...“
Pak se usmál a mávl rukou.
Dcera slavila narozeniny
Podle dohody jsem měla Ireně pomoci připravit stůl na zahradě. Když bude všechno hotové, společně si připijeme, dáme jí s manželem dárek a odejdeme.
První dorazili sousedé z okolních domů. Irena je navigovala do zahrady. Když poslední host překročil práh domu, dala mi signál, že nastal ten správný čas na přípitek. Rychle jsem doplnila chybějící jídlo na stole a požádala manžela, aby přinesl dárek. Mezitím jsem šla do kuchyně, abych z lednice vyndala dort.
Na zahradě bylo nejméně dvacet mladých lidí a když jsem na sobě cítila jejich pohledy, ulevilo se mi, že se z oslavy vytratíme. Přestože to byly fajn děti, v mnoha pohledech jsem cítila posměch. Rychle jsem zvedla sklenku s bublinkami a pronesla pár slov na počest mé dcery. Celá skupina přikývla, zašklebila se a připila si.
Pak jsme Ireně dali dárek. Nic zvláštního, protože už od nás dostala obálku s penězi. Tento malý dárek byl jen něco navíc, co jsem jí opravdu chtěla dát. Halenka z jejího oblíbeného obchodu. Taková, o které jsem si byla téměř jistá, že se jí bude líbit. Téměř, protože u teenagerů si nikdy nemůžete být úplně jistí.
Vyslechla jsem cizí rozhovor
Irena nás srdečně objala, pak jsme se rozloučili s hosty a opustili oslavu. Když jsme nasedli do auta, najednou jsem si uvědomila, že jsem nechala svou kosmetickou taštičku v koupelně. Rozhodla jsem se tedy pro ni vrátit. Vstoupila jsem do domu co nejtišeji, nechtěla jsem na sebe znovu přitahovat pozornost. Myslela jsem, že když se všichni baví venku, nikdo si mě nevšimne.
Bohužel se stalo něco, s čím jsem nepočítala. Zaslechla jsem jeden rozhovor...
„Proč tvoji rodiče tak dlouho váhali s odchodem? Asi se bojí, že tu všechno zničíme!“ řekl jeden z Ireniných kamarádů.
„Vůbec ne, jen mi chtěli popřát. Vědí, že jim dům nepodpálíme,“ odpověděla sebevědomě Irena.
„Jasně. Určitě sem na chvíli nakouknou, aby to zkontrolovali. Znám rodiče jako své boty. Jsou to špióni,“ zasmál se její kamarád.
„Moji takoví nejsou,“ odsekla.
„Všichni rodiče jsou pokrytci. Chtějí tě jen ovládat a ukazovat ti tvoje chyby,“ zasmál se její kamarád. „Podívej se na ten dort. Je modrobílý, jako tvoje panenská čistota,“ dodal a zbytek skupiny vybuchl smíchem.
„Oni si asi myslí, že jsi nikdy neměla kluka a nemáš žádné zkušenosti. A ta halenka? Jako by tě oblékali do první třídy. Kde kupují tohle oblečení? V obchodě pro školkáčky?“ pokračoval ten kluk a všichni se smáli.
Netrpělivě jsem čekala na Ireninu reakci.
„Koupila ji v tom obchodě, který mám ráda. Pokud tě to zajímá...“ vysvětlila.
Dcera se postavila za nás
Pak si začal dělat legraci z přání, které jsem pronesla k přípitku. Prý jsem zněla jako někdo z 19. století. Cítila jsem, jak mi tváře hoří a chtěla jsem se tiše vytratit, abych se vyhnula ponížení. Ale pak jsem zaslechla Irenin hlas. Nesmála se, mluvila vážně. A možná taky trochu naštvaně.
„Jen aby bylo jasno, Marku, ta halenka se mi líbí,“ řekla odhodlaně. „Taky jsem od nich dostala pěkné peníze. V obálce bylo asi stokrát víc, než ty dostaneš za celý rok. A co se týče přání, jsou lepší než tvoje, co jsi odkoukal ve školce. Takže kdybys byl tak laskav a nechal mou mámu na pokoji, byla bych ti vděčná!“
Irena se postavila za nás, i když zbytku skupiny se líbily vtipy toho kluka. Když mu odpověděla, celá parta se smála. Čelit té situaci vyžadovalo hodně odvahy a ona to udělala.
Rychle jsem popadla svou kosmetickou taštičku a tiše opustila dům. Vlezla jsem do auta a zhluboka se nadechla. Manžel si všiml, že jsem neklidná, takže jsem mu musela povědět celý příběh. Udělala jsem to s radostí.
Vyprávěla jsem to každému, kdo chtěl poslouchat – jemu, sestře, rodičům, přítelkyním. Nemohla jsem o tom přestat mluvit, protože jsem byla plná pýchy. Mám úžasnou dceru, ale nikdy bych si nemyslela, že v jejím věku bude zralejší, moudřejší a odvážnější než jsem kdy byla já.
Odvedla jsem skvělou práci při její výchově a tohle byl nezvratný důkaz. Byly to její osmnácté narozeniny, ale já a můj manžel jsme dostali ten nejkrásnější dárek na světě...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Martina Hynková Vrbová nemohla sedm let otěhotnět: Hormony mě měnily k nepoznaní
Moderátorka Martina Hynková Vrbová nemohla sedm let otěhotnět: Hormony mě měnily k nepoznaní
Související články
