Facebook
Instagram
Prožívat alespoň někdy období lásky si přeje každý z nás. Většinou při tom máme na mysli lásku partnerskou. Koukáme po sociálních sítích a řešíme „kdo s kým“, jenže skutečné rozměry lásky mohou být až nekonečně bohaté. Míla vždy toužila po lásce partnerské, jen dosud nenašla toho pravého. Dnes však ví, co předtím netušila…
Už jako malou mě spolužačky často vtáhly do debat, kdo se komu líbí a kdo by s kým chtěl chodit. Přišlo mi to normální a vždy jsem odpovídala, že já budu jednoho dne také šťastně vdaná. Manžel bude dokonalý. Nu, až daleko později mi došlo, že dokonalí lidé po světě nechodí. Přesto jsem vždy v nález někoho, alespoň trochu onomu ideálu podobného, v koutku duše tajně doufala. Realita ovšem byla tvrdší, než by kdo čekal.
Dlouho jsem nemohla nikoho najít
Možná kvůli menší nadváze, možná kvůli tuctovému vzhledu o mou maličkost nikdy žádný kluk pořádně nezavadil, a já se v osmnácti mezi holkami stresovala, že jsem stále panna. Panenství mi však bylo souzeno i nadále. Když jsme se záhy rozprchly na vysoké či do různých zaměstnání, říkala jsem si „to by v tom byl čert, abych někoho nepoznala“ a doufala, že někoho objevím třeba skrze pracovní prostředí. Jenže ani tam se zázrak nekonal. Jediné, co mi naopak dělalo vždy radost, byl domov. Místo, kam jsem se mohla vracet a cítit se jistě i bezpečně.
Byla jsem šíleně naivní
Svou první „lásku“ jsem poznala až, když mi bylo necelých třicet. Jmenoval se Radim a šlo o „údajného“ podnikatele. Údajného proto, že ve skutečnosti byl spíše těžkým bankrotářem a mě si nabalil jen proto, že jsem mu ve své nekonečné naivitě pomáhala splácet dluhy. „Já mám zařízený splátkový kalendář, ona chlapa do vztahu… Dvě mouchy jednou ranou,“ myslel si. A třebaže mi Radima rodiče rozmlouvali horem dolem, já realitu, že mě pouze zneužívá, nikoliv miluje, nechtěla slyšet.
Konečně jsem si mohla dát na sociální sítě informaci „zadaná“. Holky z bývalých tříd měly už děti a já teprve randila, přesto jsem věřila, že jde o štěstí, o lásku! Jenže ne. Jakmile splátkový kalendář skončil, vytratil se z mého života stejně rychle i Radim, který si mezi tím našel přítelkyni jinou, mladší a pohlednější. Vánoce jsem pak už trávila zase „jen“ s rodiči a příbuznými…
I další přítel mě využíval
Několik roků pak trvalo, než přišel David, ale ani tady se láska nekonala. Vyučený opravář mi neustále lhal a tahal peníze, až jsem mu nakonec přišla na nevěru. Vztah skončil dříve, než začal, a mé hlavě konečně došlo, že zřejmě budu ten typ, co je magnetem pro nezajištěné chlapy v nouzi. Sen o romantickém vztahu jsem nakonec vzdala. Bylo mi devětatřicet, blížily se Vánoce a já zůstávala raději single.
Jenže, právě tehdy jsem si uvědomila jednu zásadní věc, kterou jako bych nikdy předtím nevnímala. A sice, že mou největší láskou je rodina, můj domov. Lidé, kteří mě milují bez jakýchkoliv výhrad, stejně tak, jako já je. Lidé, na které se mohu spolehnout.
Vánoční svátky jsme oslavili v kruhu příbuzných a vlastně ani na chvíli mě nenapadlo litovat, že jsem single. Když totiž mezi rodinou spustím, jak mě muži celý život finančně využívali, bývá pochvala mého single života hned to první, co z jejich úst slyším. Než se zaplést do problémů, lepší milovat to, co je jisté. A kdo ví, jestli třeba na stará kolena někoho doopravdy nepotkám.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
