Milan koupil s manželkou dům na vesnici. Stavení s velkou zahradou ho okouzlilo na první pohled. Vzrostlé stromy, malebný dvůr a udržovaná zahrada bylo přesně to, co jeho rodina potřebovala. Než se ale stačili nastěhovat, soused jim na zahradě pokácel strom a ořezal okrasné keře u plotu.
Čtyři jsme se tísnili v bytě o dvou místnostech s kuchyňským koutem. Naše situace byla neúnosná. Všude jsme s manželkou Lídou zakopávaly o hračky a neměli jsme žádné soukromí. Spali jsme všichni v jedné malé místnosti.
Našli jsme si krásný domek za Prahou
Ve městě jsme si nemohli dovolit koupit velký byt s terasou, abychom měli možnost trávit čas na čerstvém vzduchu. Vadilo nám, že když jsme si chtěli trochu zarelaxovat venku, museli jsme jet 20 minut metrem do Stromovky. A tak jsme se s manželkou rozhodli, že si pořídíme dům v dojezdové vzdálenosti od Prahy, abychom nemuseli měnit zaměstnání. A měli jsme štěstí. Za slušné peníze jsme objevili menší domek s velkou zahradou. Ihned jsme se s manželkou nadchli. Děti budou vyrůstat v zeleni, a navíc byl dům ve vesnici s infrastrukturou, takže ideální kombinace.
Při prohlídce s realitním makléřem jsme se viděli pouze s jedním sousedem a ten byl velice milý a usměvavý. Druhého souseda jsme pro vzrostlé keře neviděli. Vůbec nás nenapadlo, že bychom s ním mohli mít problém. Majitelka nám sdělila, že je se sousedy zadobře. Jen nám upřesnila, že soused, kterého jsme viděli, bydlí v domě s manželkou a druhý soused je vdovec. Byli jsme spokojení a ihned jsme začali podnikat kroky vedoucí ke koupi domu.
Zjistili jsme, že nám někdo řádil na zahradě
Veškerá administrativa ohledně hypotéky trvala celkem dva měsíce. Vše zařizoval realitní makléř, u kterého jsme v závěru podepsali veškeré dokumenty. Makléř zprostředkoval i předání finančních prostředků prodávající straně a my naopak dostali klíče od našeho nového domova. S Lídou jsme se dohodli, že byt v Praze budeme pronajímat a peníze z pronájmu použijeme k umoření hypotéky.
Po dvou měsících jsme konečně opět viděli náš nový domov. Jenže když jsme otevřeli vrata do dvora, zůstali jsme stát jako opaření. Na zemi ležela pokácená vzrostlá okrasná vrba, která dominovala dvorku. Navíc jsme si všimli, že byly neodborně ořezány okrasné keře podél celého plotu souseda, se kterým jsme neměli možnost se seznámit. „Milane, mně se chce brečet. První den a už tu máme problém. Místo abychom vybalovali věci, půjdeme se hádat s hulvátem, který ničí cizí majetek,“ plačtivým hlasem shrnula situaci Lída.
Soused se nám omluvil a jsou z nás kamarádi
Za sousedem jsme došli ještě toho večera. Byl naštvaný na celý svět. Ihned na nás začal mluvit zvýšeným hlasem. Prý se s bývalou majitelkou hádal ohledně bujné vegetace, která mu zasahovala na jeho pozemek. A tak to vyřešil hned, jak se dozvěděl, že se dům prodává. Vrbu ať si klidně zasadíme jinou, ale ať ji udržujeme na svém pozemku. Stejně tak okrasné keře. „A proč jste se s námi nedohodl? Neznamená přeci, že když se nedohodnete s jedním člověkem, nedohodnete se se všemi. Uvědomujete si, že ve znaleckém posudku byla oceněna i ta vrba? Že jsme za ni zaplatili? Uvědomujete si, že jste se dopustil přestupku?“ rázně jsme na souseda útočili.
Najednou už nebyl arogantní. Po chvíli mlčení se začal dokonce omlouvat. Nabídl nám, že nám cenu stromu zaplatí a ještě na vlastní náklady zlikviduje vzniklý nepořádek. Ze dřeva nám udělá třísky, abychom měli čím topit v krbu. „Nezlobte se, budu vám dávat vajíčka a občas i králíka na oběd. Fakt mě to mrzí. Neovládnul jsem se. Roky jsem prosil o úpravu zeleně a nic se nedělo. Tak mi ruply nervy,“ sypal si popel na hlavu.
S Lídou jsme jeho nabídku přijali a po trpkém prvním dni v novém domě se rozhodli sousedské vztahy dále nezhoršovat. A udělali jsme dobře. Soused je fajn chlapík, a kdykoliv něco potřebujeme, rád pomůže nebo dokáže poradit. A my ho na oplátku zveme na kus grilovaného masa a pivo.
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.