Milan (38): Vzdal jsem se otcovství kvůli přítelkyni. Jenže teď mě to dohání a nevím, jak se rozhodnout

Když jsme se s Petrou poznali, byla to láska na první pohled. Petra je krásná, inteligentní a energická. Nevadilo mi, že je o pět let starší a má dvě děti. Naopak, obdivoval jsem, jak skvělou má s nimi dynamiku. Jak zvládá domácnost, péči o dva kluky i svoji práci. Konečně vyspělá ženská, která ví co chce a nekňourá nad každým problémem...

Mohlo by Vás zajímat:

Magda (45): Po rozvodu jsem si našla nového partnera. Milujeme se, ale naše děti z předchozích vztahů se nemůžou vystát

Postavila mě hned na začátku před hotovou věc

„Miluju tě, ale musím být k tobě upřímná,“ řekla mi na začátku vztahu, když jsme mluvili o budoucnosti. „Další dítě nechci. Už bych na to neměla energii. A také mít dítě po čtyřicítce je velký hazard.“

Přiznám se, že mě to tenkrát dost zaskočilo. Nějak mi nedošlo, že ona už má v tomhle splněno a chce si zas víc užívat života. Ale pořád jsem doufal, že naše láska je tak velká a silná, že překoná všechno. A budeme mít spolu taky plod naší lásky.

„Prosím, promysli to. Moc mi na tobě záleží, ale nechci tě v ničem brzdit,” dodala na rovinu.

„Chci být s vámi, ať to stojí, co to stojí,“ odpověděl jsem jí hned druhý den . A tehdy jsem to myslel opravdu vážně. Vždyť jsem měl vše, co jsem si přál – skvělou partnerku a zázemí, do kterého jsem mohl patřit. I její synové mě skvěle přijali. Fungovali jsme jako spokojená rodina, i přesto, že já jsem nebyl pravým tatínkem.

Mohlo by Vás zajímat:

Petr (20): Rodiče se mnou přestali mluvit, protože nechci mít děti. Příběh babičky mi ale otevřel oči

Něco se ve mně zlomilo

Jenže čím déle jsem s Petrou a jejími dětmi, tím víc si uvědomuju, že mi něco chybí. Její synové jsou puberťáci, mají už svůj svět, a i když si mě oblíbili, nikdy nebudu jejich pravý táta. Spíš takový kámoš. Myslel jsem si, že biologické hodiny tikají jen ženám, ale omyl. Jsem poslední dobou jak zblázněný. Když vidím malé děti na hřišti nebo v obchodě, přepadne mě zvláštní pocit prázdnoty. Nedávno jsem také potkal kamaráda s roztomilými dvojčaty. A při jeho vyprávění, co spolu všechno prožívají, jsem zjistil, že mu závidím. Že chci taky vychovat od narození vlastního potomka, který ponese mé geny.

Mohlo by Vás zajímat:

Jitka (33): Manžel si myslí, že se synem jsou si podobní jako vejce vejci. Neví, že není jeho otcem

Stojím před těžkým rozhodnutím

Teď nevím, co mám dělat. Petru opravdu miluju, ale mé srdce touží také po vlastním dítěti. Petra o mých pocitech a trápení zatím nic netuší. Řeším to intenzivně sám v sobě. Vím, že na ni nemůžu naléhat, jsem si jistý, že své rozhodnutí určitě už nezmění. A také nemám právo jí nic vyčítat. Byla ke mně naprosto upřímná a dala mi možnost volby. Ale netušil jsem, že mě to ještě takto dožene. Vůbec nevím, jak se rozhodnout. Chci žít spokojeně a ničeho nelitovat.

Další příběhy ze života →

Mohlo by Vás zajímat:

Jana (35): Přítel se tak dlouho zdráhal stát otcem, až jsem si koupila štěně. To mě přesvědčilo, že náš vztah nemá budoucnost