Facebook
Instagram
Milena zdědila po mamince nádherný náhrdelník. Její bratr ale přišel s teorií, že náhrdelník ukrývá něco víc. Podle něj je klíčem k penězům, které jim máma zanechala.
Svět mi připadá podivně prázdný od chvíle, kdy máma zemřela. V závěti mi odkázala náhrdelník. Byl krásný, zlatý a s lesklým kamenem uprostřed. Měla jsem pocit, že ten náhrdelník není jen šperk, ale most, který mě měl spojit s minulostí a s mámou.
Bratr mě překvapil
„Je tu něco, co bys měla vědět,“ řekl jednoho dne můj bratr Adam (31). Hlas se mu třásl. „Ten náhrdelník je klíčem k bankovní schránce. Máma se o tom jednou zmínila. V té schránce by mohly být peníze, které nám patří.“
Ztuhla jsem. Věděla jsem, že náhrdelník má sentimentální hodnotu, ale Adamova slova mě překvapila.
„O žádné schránce nevím. Nepřeslechl ses?“
„Jsem si tím jistý,“ zvýšil hlas. „Musíme to prověřit.“
„Je to jen náhrdelník, Adame...“ snažila jsem se ho uklidnit.
„Určitě je to něco víc,“ přerušil mě.
Cítila jsem, jak mezi námi roste napětí. Nepamatuju si, kdy jsem Adama viděla tak rozrušeného. Opravdu věřil, že nám máma zatajila něco tak důležitého?
„Dobře, promluvme si s Petrem. Možná o tom něco ví,“ navrhla jsem. Adam přikývl, i když jsem viděla, že jeho hněv ještě neopadl.
Opravdu to máma udělala?
Druhý den jsme navštívili mámina partnera Petra (60). Dveře nám otevřel pomalu, jako by očekával rozhovor, do kterého se mu moc nechce.
„Petře, musíme si promluvit o náhrdelníku, který mi máma odkázala,“ začala jsem, když jsme se usadili v obýváku.
Cítila, že Adam brzy vybuchne. Petr se na nás podíval s viditelným znepokojením.
„Co je s ním?“ zeptal se.
„Adam si myslí, že je to klíč k bankovní schránce. Víš o tom něco?“ zeptala jsem se a snažila se zachovat klid.
Petr si povzdechl a promnul si čelo.
„Anna se jednou zmínila o nějaké schránce, ale nevím žádné podrobnosti,“ přiznal neochotně.
Adam vyskočil ze židle.
„Měl jsem pravdu!“ řekl rázně.
„Petře, jestli o něčem víš, řekni nám to,“ požádala jsem.
„Rád bych vám pomohl, ale víc nevím...“ zavrtěl hlavou.
Cítila jsem se ještě zmatenější. Opravdu máma ukryla něco cenného? A proč by to dělala?
Našla jsem tajemný klíč
Když jsem se vrátila domů, začala jsem náhrdelník důkladně zkoumat. Tehdy jsem si všimla něčeho, co jsem dříve neviděla - malé štěrbiny na spodní straně. Jemně jsem přes ni přejela nehtem a odhalila skrytou skulinku. Uvnitř byl malý klíč.
Rychle jsem zavolala Adamovi.
„Něco jsem našla,“ řekla jsem naléhavě.
Když Adam dorazil, ukázala jsem mu klíč. Díval se na něj s vytřeštěnýma očima.
„To musí být ono!“ pronesl a v jeho hlase byla směs vzrušení a úlevy.
Druhý den jsme spolu šli do banky, ve které měla máma účet celý svůj život. Když jsme vešli dovnitř, cítila jsem, jak mi buší srdce.
„Rádi bychom otevřeli bezpečnostní schránku...” řekl Adam úředníkovi a ukázal klíč spolu s dokladem totožnosti.
Úředník se na nás podíval a pak přikývl.
„Následujte mě, prosím,“ pronesl tiše.
Zavedl nás do malé, stísněné místnosti. Adam s třesoucíma se rukama zasunul klíč do zámku. Když schránku otevřel, uviděli jsme obálku...
Máma nás překvapila
V obálce byl dopis od mámy a několik bankovek, rozhodně nešlo o velkou sumu.
„Mileno a Adame, pokud tohle čtete, znamená to, že jste našli klíč. A že už vás nikdy neobejmu. Je mi líto, že jsem vám o tom nemohla říct dříve. Náhrdelník je symbolem mé hluboké lásky a důvěry, nikoli způsobem, jak získat bohatství. Ty peníze jsou pro vás, ale nejdůležitější je, abyste si pamatovali, že rodina je největším pokladem.
Vždy vás budu milovat, máma.“
Adam tiše zíral na dopis a já měla slzy v očích. Naše pátrání skončilo jinak, než jsme si představovali, ale možná to byla lekce, kterou jsme oba potřebovali.
Vyšli jsme z banky. Venku svítilo slunce a příjemně pofukoval vítr, ale atmosféra mezi námi byla napjatá. Adam vypadal frustrovaně.
„Tolik povyku pro nic,“ zamumlal rozzlobeně. „Čekal jsem víc než jen dopis a pár bankovek.“
„Adame, nešlo o peníze...“ snažila jsem se ho uklidnit.
„Nešlo o peníze?“ přerušil mě. „Celou dobu jsem si myslel, že máma nám odkázala jmění...“
„Máma chtěla, abychom pochopili, co je skutečně důležité,“ řekla jsem klidně.
„Důležité? Co je důležité, Mileno?“ Adam rozhodil rukama. „Že jsem ztratil tolik času hledáním něčeho, co neexistuje?“
„Adame, přestaň. Musíme začít myslet jinak. Možná to nebyly miliony, ale máma nám chtěla připomenout ty nejdůležitější hodnoty,“ řekla jsem a podívala se mu přímo do očí.
Adam se zhluboka nadechl a napětí v jeho obličeji povolilo.
„Možná máš pravdu...“ řekl po chvíli. „Ale pořád se cítím podvedený.“
Máma by si to přála
Druhý den jsme se sešli i s Petrem, abychom se poradili, jak využít to, co nám máma zanechala. Nápadů byla spousta, ale jedna věc byla jasná. Chtěli jsme udělat něco, co nás skutečně spojí.
„Možná bychom měli ty peníze investovat do něčeho, co nám přinese radost. Ona by si to určitě přála...“ navrhl Petr. „Co třeba výlet? Já s vámi nikdy nikde nebyl...“
Adam se zprvu tvářil skepticky, ale nakonec přikývl.
„Možná máš pravdu. Zasloužíme si po těch všech emocích trochu odpočinku,“ dodal.
Rozhodli jsme se vyrazit na místo, kde jsme trávili prázdniny jako děti. Máma ten malý penzion u jezera milovala a my jsme tam zažili spoustu krásných chvil. Teď k těm vzpomínkám přidáme nové...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Moderátorka Markéta Fialová trpí poruchou krvetvorby: V osmnácti jsem zjistila, že tady za týden nemusím být
Související články
