Facebook
Instagram
Monika má pubertální dceru. Nejdříve ji mrzelo, že její "malá holčička" je najednou pryč, ale pak si pomalu zvykla na novou situaci. Dokonce byla ráda, že si dcera našla fajn kluka. Jen její manžel se s tím nesmířil. A když jednoho dne doma našel těhotenský test, byl oheň na střeše.
Mé dceři Anně je sedmnáct a zřejmě nemá v úmyslu vyrůst z toho, co bych asi mohla nazvat pubertálním vzdorem. Nemohu se dočkat, až tahle komplikovaná fáze jejího života skončí.
Moje dcera je tvrdohlavá puberťačka
„Jak dlouho ještě budeš v koupelně? Já i táta potřebujeme do práce a chceme se umýt!“ křičela jsem a bušila na dveře jednoho rána.
„Počkej chvíli, mami. Už jen minutku!“ odpověděla Anna podrážděným tónem.
„Minutku? Ať jsi hned venku!“ zapojil se můj manžel Jakub.
„Ach ne, zase to začíná...“ zamumlala naštvaně Anna, když konečně vyšla.
„Co to máš na obličeji?“ zeptal se Jakub.
„Nalíčila jsem se. Copak to není vidět?“
„Okamžitě se běž umýt! Takhle do školy nepůjdeš! Vypadáš příšerně!“ zařval na ni.
Anna se snažila bránit, ale on neustoupil. Jak její protest sílil, zvyšoval hlas, aby ji překřičel. Netrvalo dlouho a Anna propukla v pláč. Tehdy je můj manžel naprosto bezmocný a neví, co má dělat.
Večer se se mnou pustil do dlouhé debaty o tom, jak špatně ji vychováváme. Samozřejmě, podle něj byla moje vina, že se naše dcera obléká nevhodně, maluje se příliš vyzývavě, nepomáhá doma a věnuje málo času učení...
Dcera žije ve svém vlastním světě
Vždy jsem se snažila být dobrou matkou a vychovávat Annu co nejlépe. Trávila jsem s ní hodně času, naslouchala jejím problémům, učila ji samostatnosti a trvala na dodržování pravidel. Všechno bylo v pořádku až do chvíle, kdy se dostala do puberty. Během okamžiku se mé milované dítě změnilo k nepoznání!
Teď už se mnou nechce o ničem mluvit. Pořád slyším jen výmluvy jako: „Dej mi pokoj, vůbec ničemu nerozumíš... Promiň, nemám čas, mám sraz s kámoškami...“
Nechce s námi nikam chodit. Když jí navrhneme společné kino, dívá se na nás, jako bychom byli blázni, a říká: „Jít do kina s rodiči? Trapárna!“
Nevím, jak tuhle situaci zvládnout, a Jakub to nese ještě hůř, protože jeho malá holčička se tak dramaticky změnila. Vidím, jak se mu den ode dne víc vzdaluje, a on je z toho strašně sklíčený. Až to nakonec nevydržel a vybuchl...
Manžel se naštval
„Odteď má Anna zákaz všeho!“ křičel Jakub jednoho dne.
„Co zase provedla?“ zeptala jsem se překvapeně.
„Ten uhrovitý kluk ji v parku držel za ruku!“ vychrlil vztekle.
„Aha, takže proto se naše Anna poslední dobou tak parádí… Má svého prvního kluka,“ usmála jsem se.
„Copak nevidíš, že to špatně skončí? Z toho budou jen problémy!“
Věděla jsem, že zákazy ničemu nepomohou. Naše dcera má povahu po tátovi — když si něco usmyslí, dosáhne toho za každou cenu.
Když se ten večer vrátila domů, proběhla ostrá výměna názorů. Tehdy se nám přiznala, že je šíleně zamilovaná do kluka jménem Petr a jejich vztah nic nezastaví. Dokonce pohrozila, že pokud se jí to pokusíme překazit, odstěhuje se k němu a už ji nikdy neuvidíme. Byla jsem přesvědčená, že jen blufuje, ale Jakub její slova vzal smrtelně vážně.
„Dobře, tak si jdi s tím... Petrem ven, ale jen do devíti! A žádné hlouposti,“ utrousil a rychle odešel z pokoje.
Dcera se naštvala
Anna se s Petrem scházela a on k nám chodil skoro každý den. Moc jsem si ho oblíbila. Byl nejen slušný a ochotný, ale také mám pocit, že měl na Annu pozitivní vliv. Začala se chovat mnohem dospěleji a klidněji. Můj manžel to bohužel neviděl tak růžově. Při každé příležitosti vpadl do jejího pokoje bez zaklepání.
Při jedné takové neohlášené návštěvě je přistihl, jak se líbají. A pak to začalo... Anna vybuchla, obvinila nás z nedůvěry a — co ji nejvíc zabolelo — ztrapnění před Petrem. Neváhala nám připomenout, že o reprodukci ví vše a že je mnohem zodpovědnější než my, protože, jak zdůraznila, přišla na svět pouhých pět měsíců po naší svatbě.
Tady se situace stala opravdu trapnou. Napětí doma bylo nesnesitelné, manžel byl naštvaný, Anna s ním odmítala mluvit a já se cítila jako v pasti...
Myslela jsem, že je to jen únava
Byla jsem úplně vyčerpaná, fyzicky i psychicky. Motala se mi hlava, sotva jsem se držela na nohou, a pořád jsem byla unavená.
„Možná bys měla zajít k doktorovi,“ navrhl Jakub, když jsem zase měla nevolnosti.
Poslechla jsem ho a nešla ten den do práce.
„Doporučil bych vám udělat si těhotenský test, příznaky tomu odpovídají,“ řekl mi lékař.
„Opravdu? V mém věku? Vždyť mi je dvaačtyřicet!“ vyhrkla jsem.
Koupila jsem si test a výsledek mě šokoval - opravdu jsem v tom! Chtěla jsem si to nechat pro sebe a manželovi nic neříct, ale zapomněla jsem test zahodit. Můj tajný plán praskl a jeho reakce byla naprosto nečekaná...
Těhotenství všechno změnilo
Když jsem se druhý den vrátila z práce, doma panoval chaos. Ocitla jsem se uprostřed hádky mezi mým mužem a dcerou.
„Říkám ti to znovu — není to moje. Kolikrát ti to mám vysvětlovat?“ křičela Anna.
„A čí tedy?” řval Jakub.
„Co se to tady děje?“ rozhodla jsem se zasáhnout.
„Podívej se sama!“ podstrčil mi pod nos krabičku od těhotenského testu.
„To není její. My čekáme dítě... já a ty,“ zašeptala jsem.
„Cože?“ zbledl.
„Vážně? Zase budeš táta? To je skvělé!“ řekla Anna a rozesmála se.
„To není možné! Jak se to stalo? V našem věku? Jak to zvládneme? Myslel jsem, že tahle kapitola je uzavřená. Lahvičky, pleny, probdělé noci... Panebože!“ chytil se za hlavu.
„Tati, vážně? Nevíš, jak vznikají děti?“ rýpla si dcera. „Mami, to je úžasné! Budu mít bratříčka!“
„Třeba to bude sestřička...“ zamumlal zmatený Jakub.
A pak... pak už nikdo nic neřekl. Jen jsme se začali usmívat...
Další příběhy ze života →
Text byl zpracován na základě skutečného příběhu, fotografie je jen ilustrační. Máte podobnou zkušenost? Svěřte se nám se svým příběhem, napište na redakce@lifee.cz.
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Pavlína Jágrová o slavném strýci: Jaromír mě v podstatě vychoval, vlastního tátu jsem nepoznala
Související články
